Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

tohle neni jen sen, je to i pravda

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

...

..baví mě hrát si s tou velikostí písma a tak... ulice..jsou nebo ne? a i kdyby byly... stejne zabloudis

Hm, kdo ví co si pod tím představíte... Doufám jen, že vůbec něco...

... Je to zvláštní období ... Bod, kde se všechno zastaví ... Nevíte jestli je to jako dřív nebo jestli to bude jinak... Opravdu zvláštní. A přemýšlíte... Posloucháte... Johny Cash ("I hurt myself today... To see if I still feel")...Opeth...Mozart... Fajn muzika, ale tak nějak prohlubuje vaše myšlenky a stavy, že víte pořád míň...

... Dneska bylo tak krásný počasí /jaro/... //Zasloužíš... a ty to víš.//

Jsme relativně šťastní... Snažíme se... Díky za rybky... Za Tresky obzvlášť..

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

*****

...

... ze života ... nikolivěk mého ... pokud se v tom někdo pozná jde o podobnost čistě náhodnou ...

slané, sladké, kyselé... potřeba se vypsat... A moc to pomohlo. Je mi teď nějak líp..lehčejc.

Holka vzpomínková... Neschopná se vyrovnat se ztrátou svýho domova... Snad radši neřešit, stejně to do rána zmizí...

život je tragikomedie...*

jsem jen prostě... zmatená, unavená, ustrašená...