Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)

zase jen taková chvilka... noc ze soboty na neděli - zhruba půl páté, prázdné ulice, na zádech havarovaná harmonika, v duši tak nějak všelijak...

Korporátní zamyšlení... Poupraveno pro písničku.

Oklamán svědomím...

Rozhodoval jsem se, jestli to nedat spíš do deníku. Měl jsem hroznej víkend. Dvě noci za sebou rozdávat radost, to člověka vyčerpá :-) Sobota, čtyři ráno, dvacet pod nulou, osamělá dodávka a v ní zoufalci s lahví vína, kterou sebrali někde na stole :-) Příště už budu veselejší, fakt!

Asi by som ju nemala vôbec publikovať. Úprimne, nemám z toho dobrý pocit, ale keď už vznikla,prečítajte si, ako pokračuje moja životná telenovela... (teda, ak to niekoho vôbec zaujíma, samozrejme) Čoskoro ju stiahnem. Celkom určite. https://www.youtube.com/watch?v=2pwT2wiZsg0

zavřete oči a uvidíte... jen ne Soču