Vše podstatné je v básni samé, takže další slova jsou zbytečná...

v galerii Života

Balatta na zadaná slova: sezóna čistota zázrak líbání lesík. (Forma: abab cde_cde_effa)

Člověku se žene hlavou spousta myšlenek o tom, jaké by to bylo, kdyby se lidé méně honily za pozemskými statky, nalezli si více času pro sebe i pro druhé, nebáli se být na sebe hodní a vůbec dávali najevo krásné city a myšlenky. A svět by se změnil v Ráj! Tak zapomeňte na svůj spěch, udělejte si čas jeden pro druhého, přestaňte všechno přepočítávat jen na peníze, mějte se chvilku rádi jen tak a neptejte se, co za to!

změněno!! (vymazána předposlední sloka...)

Takové krátké vyznání, které jsem napsal, zatímco bytost bezmála dokonalá mluvila se svým přítelem.. Oh ano.. závisti se někdy člověk nevyhne..

Jedna šuplíkovka.

Mám je rád.

můžete si domyslet cokoli... takový.. téměř zimní splín... bez souvislostí...

Já zamýšlím se častokrát, kým jsem a kým snad byl bych rád, a zda, až čas můj pomine, si někdo vůbec vzpomene...

bez ní by nebylo doma...*...

Šikovná děvčata.

Sem hrozně dlouho zvažovala, jestli ji mám zveřejňovat... Vím, že není dobrá, nemá hodnoty a kvality, co mají jiný básně... Je tu... Jen... Jen kvůli mý otevřenosti /prostě nebudu lhát/. A doufám... Že tě nebude bolet... /vás oba/. Je věnovaná... Chvílím, který byly někdy moc krásný, abych zapomněla a lhala... Ráda vzpomínám... Proč... To se neptej... Sama to nevím, snad proto, že teď je ta láska úplně jiná... Cítím se jinak, jsem jinak postavená... A... Miluju ,,dětský" vzpomínky... Silný chvíle ,,dětství" nejdou zapomenout... A... Já si nedokážu zakázat, abych na ně nemyslela... Odpusť... /jestli to budeš číst/... Je věnována jedněm očím, jednomu srdci, jedněm slzám... M... Mělo to skončit takhle... Asi jsem byla moc unavená... A... Potřebuju teď silnější slova a silnější radost... /díky za ni... Nevyměním ji./ Nezlob se... A ty mi odpusť... *****

Duodecima, forma aktuálně vymyšlená pro veršotepárnu a zadaná slova: MĚSTO DÁMA PIVO KOCOUR ŽIVOT. (Schéma je: ABBA ACCD DEED, verše mají po 8 slabikách.)

Marta Foučková : Vyspělá lidská bytost je moudrá, nesoudí, rozumí nevědomosti nezralých jedinců a odpouští.

Nikdy není pozdě začít znovu...

první text z tramvaje, nemohla jsem odolat...

....jsou mezi náma takové...:))))