jsem prokletá??

jsou tři stádia lásky: a) touha po člověku a naděje; b) reálná blízkost dvou lidí; c) touha po člověku a beznaděj

...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)

je to jen křik, výkřik a vzpomenutí, že nikdy nezapomenu..

když člověk neví...tak je to docela špatný, když je člověk nerozhodný...tak je to ještě horší...a když jednou konečně pochopí je to horší než by pan Konec světa řekl...

těžká přetěžká zkouška zítra:( berte to jako odreagování...sím a držte mi aspon jeden palec!:)

Snažím se odprostit od starých pocitů a uzavřít jednu kapitolu v mém životě...doufám, že se marně nesnažím naučit odpouštět toho, který mi sám hodně ublížil...

původně byl název sprostý...už je to nějakou dobu a jak jsem byla překvapená při znovunalezení

vyhlašuji konec zlozvyků...

tak si říkám, jak těžké je někomu říct ne, někoho odmítat a jak nenávidím lidi, co dávají naději, která tam není. Proč to ale dělám i já?

...jen jednou...slyšela ho po noci milování...a nikdy víc...budu ráda za komentáře;)

včera/dneska rozjezdem domů, po dloooouhém holčičím popovídání s vínem a několika drobnými momenty, kdy se mi pozastavilo srdce

pocitová báseň z uplynulých dnů...a malinkatý příběh...který nevejde nikdy do dějin...;-D

taková nálada, kterou občas nakazí člověka hudba :)

z deky mi vylízal už jenom můj nos a oči, co připomínaly jarní přeháňky...další naděje spadla mi z nebe...a začalo jaro...

jednou si dva lidé řeknou konec, ale stejně jeden z nich je většinou vítěz...