Snad nastal čas, kdy třeba jít je a víc nezaclánět tady, s věčností duši zasnoubit, ochotně, rychle, bez výhrady...

Motto: Netřeba dlouhých slov, když srdce jímá žal, vzpomínek vrší rov všemu, cos miloval... Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...

Další šok pro vás! Podle básně kamarádky, co i tady má své řádky, jsem svou do komentu psal, teď i vám na pospas dal... Možná trochu udiví, že když o mně každý ví, že jsem muž, píšu jak žena , smutna, žitím unavena...

Když dva, co se milovali, zapomenou na něžnosti, zbude smrti jen málo, co by jim vzala…

Rozverná písnička podobná těm, které kdysi prodávali kramáři prostému lidu kdesi na jarmarku...

Nechal jsem se inspirovat četbou cestopisu a pak i fotkami onoho Ráje...

Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů, které jsem kdysi napsal a nyní jsem je objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...

"lásku"....?!

Ballata (italská balada) > z volné veršotepárny na zadaná slova: OSUD ŠTĚSTÍ NOC RANDE KAFE

Jedna stará záležitost...ještě nepublikovaná...ze šuplíku...asi půlročního...;)

...jen jednou...slyšela ho po noci milování...a nikdy víc...budu ráda za komentáře;)

Už nestojím o hry s ukrytými esy v rukávu...už nestojím o promlčené lásky...chci jen opravdovost...jsem lehce paranoidní a duševně chorá...:-D tak promiňte...*

Člověk je tvor věčně pochybující...

Snažím se odprostit od starých pocitů a uzavřít jednu kapitolu v mém životě...doufám, že se marně nesnažím naučit odpouštět toho, který mi sám hodně ublížil...

Na branku duše buší splín, jemuž se člověk nezbrání, bláhové srdce marně sní o novém Lásky shledání...;o(

Některé sny jsou v určitém věku prostě již nepřípustné, protože jen vzbuzují marné naděje. A procitnutí do šedivé reality strašně moc bolí...

až roztaji docela...

Láska po 13-ti letech (moje prvotina)

Offline ve světě virtuálních sítí /když monitory svítí a život jde dál.../ Jedna starší...