Je to jediná naše možnost, tady a teď, nejsme tu jen na zkoušku, musíme žít, další šance nebude, reparát neexistuje...

...a proč ne?

Taková, něčím jiná báseň, napsána do malého bločku při sledování filmu, respektive reklam. Ale to jí na upřímnosti neubírá. Teda, snad ne.

Dokud píšu, vím, že jsem! Tedy bez Tebe… Potom budu psát taky, ale to už budu vědět, že Jsi…

Myslím, že název je jasný, je starší, taková obyčejná, naivní, ale já jí mám ráda pro ten závěr. Je v něm trochu mé životní filozofie(jestli se to tak honosně dá nazvat).