Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

... venované všetkým deťom sveta, ktoré o bezstarostnom detstve môžu iba snívať...

Posledné zbohom milovanému dedovi

Asi by som ju nemala vôbec publikovať. Úprimne, nemám z toho dobrý pocit, ale keď už vznikla,prečítajte si, ako pokračuje moja životná telenovela... (teda, ak to niekoho vôbec zaujíma, samozrejme) Čoskoro ju stiahnem. Celkom určite. https://www.youtube.com/watch?v=2pwT2wiZsg0

zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě

Opět taková obrazová. :-) Ale nijak složitá. Složeno - 28.8.2009

Jsem zde nový a byl by jsem rád, kdyby jste mi řekli na rovinu, co vám na tom líbí a nelíbí, děkuji. Váš "někdo"

Jedna z novější tvorby... (Je zajímavý že čím víc píšu, tím míň se mi to rýmuje a má to menší rytmus)

Něco takového jsem už dlouho nenapsal... zajímavej pocit...