v tom cabernetu syrah, je vážně kus Vesmíru! A když to božské rudé poznáte, otočíte prázdnou lahev dnem vzhůru, zarazíte do země, tak máte parádní popelník!!! Tedy to ne já, ale má Ex- choť, ta je autorkou tohoto postřehu, když jednou po (happy) Endu bylo společné grilování a První byla dopita a … ejhle objev!!! A tu zásluhu musím přinést dějinám, bo je geniální!!! Díky Romano, společenství kuřácké to jistě po praktické zkoušce ocení!

je jich jak prstů jedné ruky, možná i pojmenováním, i podstatou si najde každý podobnost. ...přijdou-jsou-zestárnem spolu... Tak o nich moje řádky nejsou...

cítím, že přichází nějaký bod zlomu, nevím co přesně, ale vše se jistě vyjasní...

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

přání sami vysíláme a když se vyplní, sami je odmítáme...

prý jít sytý spát, není dobré... snad proto se snažím... mít čistou hlavu..

Víš…mám svý sny, i když stojím nohama na zemi…

někteří hledají, a někteří se hledají, a někteří netuší, proč ti a ti jsou na cestě..

S léty přicházejí mnohá porozumění nuancím našich let ve škamnách školičky Velkého profesora a my potom pomalounku začínáme vnímat „les“ za tím „stromem“…

všiml jsem si, že u dvd bývají alternativní konce.. a řekl jsem si... proč by i básně takovou možností nemohly být opatřeny.. tak tedy tady, mám takový jeden svéráz... ;-) to co jemu předchází, je díky krásnému dni u přehrady a povídání s príma lidmi, toto je tedy seriozně myšleno!

...na některé momenty zapomeneme, avšak díky těm, na které zapomenout nelze, jsou s námi stále... a to je fajn! :-)

někdy se nic necítí a nic nepřichází, ale pak se to prostě semele... v duši, v hlavě, v srdci... v životě...

někdy se téma, vzpomínka, myšlenka, záblesk od střípků, vynoří bez výzvy a nic nesouvisí s ničím, jen nejde občas zabránit sentimentu v přítomnosti, být naší součástí...

..někteří lidé jsou zahleděni jen do sebe a neberou v podtaz jiné, výsledky jiných, trápení jiných..jedním slovem dokáží vše zničit jako domeček z karet...ale stavíme znovu, protože abychom mohli stavět dál, musí ho někdo zničit?

každý má svou chvíli s nostalgií.. a tahle.., ta je má! ;-)

nemusíme pořád řečnit, občas jsou dobrá i jen tak.. kvítka :-)