Oklamán svědomím...

Jen pravda a bolestná zkušenost...

svata pravda (jak pro koho)

Zase další smutná, nějak se mi poslední dobou nedaří být optimistka ve psaní, ale ono to zase přijde. Snad vás tou básní příliš nezklamu. :) A asi pro všechny, kteří už nás opustili a vydali se jinou cestou.

Jen tak po dlouhé době jedno z mnoha zas.

Trošku jsem se snažila popsat mé myšlenkové pochody, je to složité, co vše se v mém životě stalo. Možná někdy příště :)

a je to zase venku :)

,, Přeměna" ...

Je smutná, vlastně vůbec není o krajině.

Spontální, ale rozhodl jsem se zas po nějaké době něco sem vložit. Později možná upravím písmo a rozložení.

Jen pokus vyjádřit své pocity z toho, jak moc mi chybí dům mého dětství, protože to už je dávno pryč...

..týká se hádek, které člověk přechází..buď bos, tedy skromně, s argumenty taktnimi, věcnými..boty jsou pak vylitá srdce z nejhlubších obav a bolestí...tato báseň se mě teď netýká - ovšem týkala..jsem ráda, že stejně jak jsem tou cestou bolestí musela jít, přišel a trny vytahal..

Něco takového jsem už dlouho nenapsal... zajímavej pocit...

Taková momentka z hor na pomezí Chorvatska a Bosny.

Zkusit přemýšlet je jako zkusit žít...