pocitovka

...byla jsem v Paříži

/ básně / ostatní / svět /

od určitý doby mívám strachy...dneska ráno jsem se s jedním takovým probudila

když vás trápí hladomory, války, massmédia, reklama, smrt a spousta nepodstatných věcí...

když prvně řekla, že mě opouští

dneska se dožila stáří jednoho roku...

Minulost- jakoby mi nedala spát a hlásila se o slovo každym dnem, hlasitěji a s čím dál větší silou... ale ono to zas přejde...

...

noční

Kam ty na ně pořád chodíš?

.

true story

úsměvy, který bolej.

Jednou, ještě na jiném pracovišti, jsem si všiml, že má kolegyně je dnes jaksi jiná, celá rozjařená! Zeptal jsem se jí, co tak pěkného se přihodilo, že má takovou dobrou náladu! Se šibalským úsměvem mi odhalila své pravé rameno a na něm měla Henou nakreslenou krásnou pumu ve skoku! I já byl ten den nějak rozverný a o přestávce jsem jí napsal tuhle básničku. Ještě teď mi v uších zní její smích něžnou rolničkou!

Takový ten prazvláštní pocit, po němž následuje sevření žaludku a nutnost zabroukat si hloupoučkou melodii... Dneska mě zcela čekaně přepadnul, a tak jsem si mimo jiné vybavila i to, co jsem napsala v loni v dubnu.