K čemu je všechno trápení, když osud stejně nezměníš? Raději hledej souznění s tím, kdo již na Tě čeká již!

Forma ABaAabAB (velká písmena označují identické verše, malá jen rýmovou shodu), jde tedy o osmiveší se dvěma rýmy. Zadaná slova: Cesta, důkaz, otec, mince, lotr.

Další pokus o moderní písničku. Nenáročné rytmické verše si třeba získají i vaši přízeň...Jsou z doby, kdy mi šlo veršování jaksi samo.

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

A předchozí trochu smutnou báseň vyvážím něžným romantickým úletem, jinak by mi mé fans mohly třeba začít vybírat na věnec!;o)))

Malé zamyšlení nad tím, co je to Láska...

Podivné jsou někdy cesty inspirace. A tak je tady i tahle tak trochu budovatelská píseň, jejíž písmenka ke mně přiskotačila během čtení Gellnerových básní...

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Písňový text na melodii jedné písně Jiřího Suchého, kterou jsem již použil vícekrát. Jistě poznáte, o kterou se jedná...

Je to tak...

Pantum

Další písňový text na moji oblíbenou melodii...

Elisabeth Barrett Browningová (1806 až 1861) byla soudobými kritiky považována za největší anglickou básnířku. Jejím nejznámějším dílem je sbírka 44 sonetů pod názvem Portugalské sonety (Sonnets from the Portuguese). Jedná se o součást korespondence s jejím budoucím manželem, básníkem Robertem Browningem (1812 až 1889). On byl o 6 let mladší a vzali se ve stejný rok poté, co vyšly ony sonety knižně. Jí bylo 40 let! Četl jsem dnes kdesi krásný překlad právě jejího sonetu č.44 a jiný kolega tam dal další verzi do komentu. Zkusil jsem to taky, když jsem si to nejprve dal přeložit on line a ze zmateného strojového překladu si nakonec vykouzlil vlastní verzi, veden jen torzem hlavní myšlenky.

Malá exkurze do minulosti inspirovaná jednou až biblickou veršovanou diskusí...

Má první podzimní píseň vzniklá v půl třetí ráno po probuzení s nosem v Hodině mezi psem a vlkem během snah eliminovat nepříjemnou blokádu krku, anžto jsem ráno kamsi šel...

Vzpomínka na budoucnost snad uspíší děj ten, kdy mého přání vroucnost probudí jara sen...

Zase na mne sedl splín, /viz přemíra zdrobnělin/, a já začal vzpomínat na to. co zas měl bych rád....

Rozhodl jsem se rozšířit nám veršotepárnou navržená schémata sonetů o další typ, vždyť i Baudelaire psal jinak. Takže je tu Shaneovský sonet s formou ABAB CCDD EFE EFE. Vlastně Puškin říznutý Lentinim.:-P

Inspirováno básní "A noc je nahá černoška" ze stejnojmenné sbírky textů Jiřího Suchého.

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*