Včerejší noc jsem asi moc přemýšlela...nad smutným osudem některých žen, co znám...;(...Muži by jim měli stát po boku...ale nestojí...bohužel...

Bolest se rodí hluboko v srdci a zrdcadlí se v očích...přilétněte havrani...ať tu mou nikdo neuvidí... /spontální básnička...emoce si dělají co chtějí...ale naštěstí budou mít jen jepičí život/...*

...takhle to nepůjde dál...;( člověk si musí umět odpočinout...i od toho, co má moc rád...děkuji Vám pane Hrabě...Vy jste mě toho hodně naučil...* a taky děkuji všem za podporu...mám Vás ráda...*

Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...

...

na mezera.org jsem za toto "dílo" dostal velice ošklivou kritiku, no možná to není nejlepší věc co jsem kdy stvořil. No kritizujte pisálci :-)

bloudím a hledám...

Jsem stopařkou mého osudu...

Je to těžké.....správně se rozhodnout. E

mnozí lidé se mě ptají jak jsem přišel ke svým jizvám na zápěstí, napsal jsem toto vysvětlení. Pouze bych dodal k poslednímu "verši" - smutek někdy je a nezmizí :-(

dávam to sem paralelně s Liter-em

.. jsou to přesně tři roky, co jsi mě opustil, ale já nezapomenu, nikdy.

.........

tohle mi hrajte