Bytost si život nevybere. Nápad na básničku, byl mé kamarádky, která mi ho přenechala. Děkuji misháá

pláč nad sebou samým, nad životem a nemožností jisté věci řešit - jen přijímat, například : úředníky - ty mě teda dostali na kolena, naprosté životní rozčarování a víte, co je nejhorší? Vidět umírat lidi v nemocnici mě tak nepohoršuje a nerozrušuje, jako prach(s)prostá úřednická kontrola - absurdita, zbytečnost... zbytečnost až k pocitu na zvracení z těch nesmyslných nařízení a paragrafů.

"Odloučení je tak bolestné proto, že naše duše jsou spojené. Možná vždycky byly a budou. Třeba jsme před tímto životem už žili tisíc životů a v každém z nich jsme nacházeli jeden druhého. A možná jsem vždycky byli od sebe násilím odloučeni ze stejných důvodů. Znamená to, že tohle rozloučení je nejen rozloučením po uplynulých deseti tisících letech, nýbrž i předehrou k tomu, co přijde." - Nicholas Sparks

...

Báseň, kterou jsem vkládala ještě pod svým starým nickem. Je nově upravena, chci ji číst ve dvojici, jako duet na literárním čtení 19.6.2015 v Kavárně Dadap. :) Snad se poštěstí. (Ještě možná dojde k úpravám)

... proroctví které nemohlo být naplněno ;(

...

...

(...momentálně... doufám, že ne na dlouho.)

Chybíš mi

dozví se každý z nás až na konci... nebo taky ne

:-D

...