po delší pauze nové dílko

Svůj osud se častokrát snažíme změnit, když víme, že se stane něco špatného. Ruka osudu si nás však vždy najde a dokoná své dílo, i když jej trochu zmírní, přesto nás to bolestivě zasáhne.

Alkohol je tekutý ďábel

Je to jenom... něco dost rychlýho... není mi dobře... Věnováno.

Tato báseň se vymyká kategoriím, které jsou stanovené. Není to přímo vyznání lásky, ani zklamání. A nemůžeme ani říct, že to je jen o lásce...

O pár malých nenávistech... Baroko... lidé... šedivá Praha... a její sídliště... Je to dost experiment... sem si hrála s těma velikostma písma ;)

Z nevratných stop po růžovém vínu, ve skořápce z mandlí zhoupnu se na vlnách... Za tebou, po cestě na pevninu... odnes mě, prosím, ať nemám strach. .....jmenoval se Maher.

Tak mě napadlo, co když to vážně nemělo cenu? Takový proud myšlenek, co vzešel z ničeho a končí nikde. A taky trochu pravda a trochu lež...ale mělo by to končit tím, že to nemělo cenu...

skoro skutečnost?

Proč já tak mladý, jen šestnáct let, mám opustit již tento svět? Nejsem Vaše štěstí, můj rytíři De Grieu.

Zase jednou otázka :)

Metaforická miniatura k zamyšlení, inspirovaná písní Sagvana Tofiho "Dávej ber" ( https://www.youtube.com/watch?v=0b-DC7GJIe8 ).