povidka moře

Otevírám oči, ležím na zádech jen v kraťasech mezi spoustou dek v kajutě mé malé plachetnici. Slyším šplouchání vody a cítím jak se lehce pohupuje. Vstávám, protahuju si tělo a své končetiny. Po probuzení jsem věčinou celý ztuhlý. Dva kroky k jedinému hrnku na lodi, nejen tím je jedinečný. Natočím si trochu vody a podívám kolik ji zbývá. Musí brzy zapršet. Na palubě žádná změna, obloha bez mráčku a jen lehký vítr se opírá do plachet. Autopilot sice drží správný kurz, z ideální trasy jsem se ale odchýlil během spánku vlivem snosu celkem dost. Poupravím lehce kurz podle gps a nastavím nově plachty. Rozhlížím se po oceánu a nikde nikdo, jen modrá voda a vůně soli, která je cítit po probuzení. Slunce mi zahřívá záda a plíce plní teplý vzduch. Upíjím z hrnku vody a přemýšlím jak neuvěřitelně daleko jsem od shonu běžného života. Cíl, ostrov kdesi v oceánu, který jsem si našel ze snímků satelitů, je ještě pár dní daleko.Těším se, vím, že tam mám někoho potkat, jen nevím koho. Pokládám hrnek, uvazuju si připravené lano kolem pasu, sundávám kraťasy a po zádech volně padám z okraje zádě do vody. Miluju ten pocit, když voda obklopuje moje tělo a čistí ho. Lano se pomalu napíná jak loď pluje dál a já se začínám zvolna přitahovat zpět. Sednu si na poslední schůdek, vytáhnu lano z vody a hodím za sebe. Nechávám nohy pod hladinou, kolem prstů krásně šimrají proudy. Najednou zaslechnu něco nového, rychle se postavím a podívám se na pravobok odkud zvuky vycházejí. Nemůžu věřit svým očím, vidím v dálce delfíny jak skákají z vody a blíží se ke mně. Volám na ně a mávám, za celou plavbu jsem je ještě neviděl. Krouží kolem lodi a vystrkují na mě hlavu s tím pěkným usměvem. S nadčením a hlasitým smíchem skáču mezi ně. Pod vodou slyším jejich zvláštní řeč, bublinky a užívám si jejich přítomnost, nechávají se odemně pohladit. Pomyslím si, že tohle by měla zažít i moje rodina, vzpomenu si na mamku, tátu a sestru jak by se jim to líbilo a kde vlastně jsou. Dochází mi vzduch, vynořím se nad hladinu, stále slyším delfínů smích a šplouchání. Zasvítí mi slunce do očí a já si je promnu. V tu chvíli tma a uplné ticho. Uvědomím si kde jsem a začíná zvonit mobil. Otočím se na posteli, zvednu ho ze země, vypnu a vidím, že je 4:30 a musím vztávat do práce. Ještě cítím na ruce, jak jsem se jich dotýkal. Rychle si sednu na postel abych nezaspal, protáhnu si tělo a své končetiny. Začnu se převlékat z pyžama a sen se pomalu vytrácí. Dole v kuchyni mám na stole od večera připravený hrnek s čajem a piškoty, trochu jich sním, ale ještě nejsem natolik probuzený aby mi chutnali. Než za pár minut odejdu, napiji se ještě mléka, protože vím, že jinak budu mít hlad jen jak přijedu do práce. Sedám na kolo a cestou se snažím vybavit jak to bylo krásné, vše co jsem cítil, ale už to není ono.