O holce co jsem potkal v baru, ale nedokázal na ni ani promluvit... hrdina

Z náhodného cyklu: Saponuj!

Záchranné polštáře tlumí kruté rány osudu, žel často pouze v realitě snové.

je to v lilrice A,A,B,B,A

Spíš povzdech...

Respektive Pseudosonet... Verše se mi nedostalo, tak jsem si musel vystačit se svou omezeností...

psáno potmě noc před zkouškou, když jsem nervama nemohla spát...

Ze sbírky: "Básně Nebásně" - Jedna vyloženě pocitová, prostě ta, co najednou vznikne sama...

Umírající starý muž. Noční návštěvník (snad syn, vnuk nebo někdo úplně cizí?) a starcova žena usínající u televize. Nic tajemného, nic krvelačného. Jen taková kratší pocitovka.

Na románu Zaslepenost a stereotypy již pravděpodobně nebudu dále pracovat, takže zveřejňuji osnovu zbytku příběhu.

the care of the ghost by return of post

Jsou lásky nesmyslné, bez budoucnosti, mnohdy zakázané...takové já nehledám, protože podle mne všechny jednou zhořknou...