pro někoho bez koho nemužu žít...

...

Zima už se pomalu loučí, dle hvězd již vlastně Jaro je, pár veršů mých budiž tou loučí, co duši světlem zaleje!

..

Byl jsem na takovým divným letním táboře. Moc tam na nás křičeli, navlíkli nás do zelenejch oblečků a dokud se ty oblečky nedaly ždímat, vedoucí s náma nepřestávali hrát du divnou celotáborovku. a koupali jsme se tam (bohužel většinou ve vlastní šťávě. párkrát taky v řece, ale to jsem se mezi jednotlivými kliky nemohl pořádně nadechovat). Tyhle rýmy jsou tak tvrdý a kostrbatý, jako palandy bez polštářů a peřin, na kterejch jsme spali a syrový, jak plesknutí omdlívajících (a že jich nebylo málo) o zem. Zelený oblečky mám pořád, ale tábor už naštěstí skončil...

Tak vyplňovák odstraněn a nahrazen plnohodnotným dílem :) zde máte druhou kapitolku :)

http://www.youtube.com/watch?v=vzsG2GPSnhs

z nutkavé potřeby si zarýmovat

Starší báseň inspirovaná holešovickými ulicemi.

“Můj čas je pouhopouhé prozatím”