Mně na podušce trochu vůně zbylo,
tam kde tvá hlava ležela,
v tvých vlasů stínu moje srdce snilo
jak v hnízdě, nad nímž setmělá
se klenba stromů zachvěla;
i spadl jeden lístek malý,
a to mé srdce vyplašilo,
jak flétna echo z nitra skály;
prch' sen - kam ty jsi zmizela?

Ach, co tu písní, vzdechů, touhy bylo!
Když poprv nachem zarděla
se tvoje tvář, mne všecko okouzlilo,
ta první touha nesmělá,
když zlatý vrkoč u čela
chtěl zakrýt rdění, přes opály
tvých lící jež se rozvlnilo,
kdy perly v tvojich očích stály -
prch' sen - kam ty jsi zmizela?

Mně všecko na věčné se jaro slilo,
v lesk jeho vždy se ztápěla
má duše, v záři mně se všecko skrylo,
má píseň slzou zaskvěla
se na tvém křídle anděla!
Mé na tvém srdci vášně spaly,
v nich teď se nebe zrcadlilo,
jak v stráž nad námi hvězdy plály;
prch' sen - kam ty jsi zmizela?

Poslání.
Ó Madonno, ó růže, vílo!
Z mé duše chrám jsi stavěla;
teď na podušce trochu vůně zbylo,
tam, kde tvá hlava ležela.
Prch' sen - kam ty jsi zmizela?