A já... visím ve vzduchu

sorry, ale je to blbost..co si pohrát se slovy, s významem, s obsahem?

Hugo Zhor: Díky Hugo... :-)

první dvě sloky nadějné a pak se to rozpadne, jaká škoda...

pěkná báseň

To, jací skutečně jsme, určují naše činy, jež vykonáme. Takže budeme-li skládat své činy jeden na druhý pomalu do strof, mohl by nám vzniknout pěkný život, který bychom shrnuli do nějaké takovéto podobné básně.

Líbí se mi ten námět a i to zpracování. Jsou tam pěkné verše a některé z nich zaujmou již při prvním čtení. Pěkné to je...

Děkuji za krásnou kritiku :) Bylo to psáno dost narychlo, takže jsem nad úpravou ještě ani neuvažoval, ale souhlasím, že to bude chtít trošku "opepřit".

Dovoluji si vztyčit výhružný ukazováček.

starý korejský básník Kim-Si Sup, který tvořil ve druhé polovině 14. století tuším, v jedné své básni říká, že jako umělec se dokázal přestat řídit básnickými pravidly. Že se nad ně povznesl.

No a tady toť to dílko mi připomnělo moji obhajobu u nakladatele, který měl pindy k formě mých básní. A já musel uznat, že má pravdu, šlo totiž o to, že jsem v nějaké básničce ne zrovna optimálně zvládl rytmus a tak. No a bylo mi řečeno, a já to uznal, že umělec dovede všechno (tedy jak myšlenku, tak obsah a formu) dokonale zpracovat do podoby, která je ukázkou toho, že mu to dalo práci. No a tady jsou tím kamenem úrazu rýmy.

Dílo se rýmuje, všechna čest, ale v tak dlouhých řádcích, že kdyby to někdo četl, tak by ty rýmy vůbec nepostřehl. Čili pak je trochu zbytečné je tam cpát.
Laicky řečeno, působíto hrozně strojeně a tím pádem i neupřímně. (aspoň já to tak cítím). Doporučil bych buď to vyumělkovat úplně, okleštit a říct stručně, nebo a to je druhý extrém, na formu se úplně vykašlat a psát to ještě uvolněněji.

Je ale marnost nad marnost opravovat dílo, jen proto, že nějaký REJPAL má pindy. Hodně zdaru.

jsou tam pěkné myšlenky ale bacha na nehezky znějící ,,umělé,slova která tam jsou aby se rýmovala s předešlou větou