Krkavčí matka

Zajímavé ale co na to říci, jsem člověk krkavčí matky nachápající,a přitom tolik jich je, kam ten svět spěje?

Ve snaze postihnout nějaký odsouzeníhodný jev nebo odsouzeníhodné chování či jednání je text natolik zatěžkán pathosem, včetně použitého klišé s nebohými ptáčaty a krkavčí matkou, že ačkoli se autor snaží ve čtenáři vyvolat soucit s postiženými či odsouzení nebo odpor k takovému jevu, je výsledné dílo jen vulgarizací smutku. Problém textu též tkví v jeho nelogické stavbě, která je nastolena hned v úvodu: Jestli hniloba rostla v nátuře shnilé a vypadla z hnízda moc malá na let, byl by to důvod k radosti, neb ta hniloba do dospělosti nedoroste, tudíž se nebude šířit po tom našem světě vezdejším jako dospělá v plné své síle... Krkavčí matka je vžité sousloví (a jeho původ lze dohledat) pro rodiče zanedbávající své děti - od takových opravdu nelze očekávat ani lásku ani rozum...
Text stojí na myšlenkovém sterotypu, často opakované a otřelé metafoře, která bezmyšlenkovým opakovaním ztratila smysl a stala se konvenční banalitou.

sorry, ale je to blbost..co si pohrát se slovy, s významem, s obsahem?