Když spánek nepřichází musí letadlo znova vzlítnout a opakovat přistání a netlačit přitom na knipl.A vyndat podvozek,postel je krátká ranvej.Vypni motor a jsi tuhá jak špalek.Nikdy se s tím neper,klidně znova vzlítni. Třeba ke hvězdám.

Co pes, to desetileti,jejich jména vymezují náš růst.Náš vztah se postupně prohlubuje.Jejich památku jde uctít vždy jen dalším mezníkem v podobě spojenectví s dalším čumákem v kombinaci s hltavě upnutým zrakem k Vám,psímu bohu či bohyni.Truchlit jen do uložení pod zem.Poslední pohlazení,utřít rozmazaný oči a opět poskytnout sobě průvodce...jinak samozřejmě upřímnou soustrast.Kdysi mě to dávalo hodně zabrat.

Jak se podíváš na Sirius, taK si vzpomeneš.

.... jo, asi to chtelo neco napsat. Cokoliv, vzpominku, podekovani ....

Tak už nebuď smutná. Vypadá to, že s tebou měla krásnej a šťastnej život. To je skvělý.

Krutý je světaběh. Ach jo.

Tvá bolest mě mrzí. Drž se!

ThePoet: Ahoj. Rytmus byl tentokrát skutečně vedlejší. Příště se polepším. ;-) Jsem ráda, že se ti i tak líbí. Děkuji za návštěvu.:-)

Nikytu: Líbí se mi. Na rytmus kašli, hlavní je ten smysl a ten jsi vystihla velice dobře :)

Midagere: Děkuji za návstěvu a postřeh. Ano, rytmus jsem tak trochu nechala ke konci být. Jako když hlava těsně před usnutím nenápadně začne klimbat a myšlení vynechávat. :-)

Krásné. Občas mi pokulhával rytmus, ale to je hádám v téhle básni účel. :) Nespavost je vždycky zaručenou inspirací...

Hanulka: Okimi: Děkuju, děvčata. :-)

Pěkný

dobrý

Strach: Je to tak. A právě tehdy já někdy sedám ke spaní, když nemůžu spát. :-)

Děkuju. :-)

Krásně a barvitě popsaný stav který známe snad všichni...

Pekné.

pekné

Mám moc ráda západy slunce, ta barevnost je opravdu úžasná, barevná paleta ano.