Ginnare: Děkuji. Jak říkám, tentokrát to byly haiku pokusy. K haiku patří spíše ty přirozené úkazy než laboratorně vyvolané. :o)

no... haiku v tom nevidím, ale pobavilo... s haiku to má společnou kreativní hravost... či jak to nazvat :-)

SOUZNÍLKA: Děkuji Souznílko. I za překlad. :-)

PŘEKLAD HOJIVÉ TVÉ BÁSNĚ:

MŮJ OSOBNÍ PŘEKLAD:

KRÁSNÁ ZVĚST TA

Dokola se třepotá,
malá, táhlá postava.
Byla tak fialová,
tak velmi se smála.

Jedna krása, ze srdce vyjít chce,
krásná zvěst ta září velice.

Kouzelné místo zvěst ta,
kouzelné jak taflétna,
nemocné zázračně hojící,
tak prostě a silně,
kouzelná krása,
jež ze srdce vyít chce.

Krásná zvěst, ta září velice.

ahahaáááá mám překlad

eXISTUJE DAR MLUVIT ANDĚLSKÝMI JAZYKY...VÍŠ ? ..jE TO ZVLÁŠTNÍ, TO DÍLO... MOC A MOC ZVLÁŠTNÍ

Lasak: Děkuji za podnět. Určité nějakou zkusím. Dlouho jsem si už v této míře nepohrála. Zde to už nechám, jelikož jsem zvolila formu haiku, tak ho nebudu graficky bořit. Pro zkrácení čekání tu ale mám jeden starý počin. ;-)
https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=6371-k-u-l-o-m-e-t

Bylo by zajímavé zapracovat báseň do "ilustrace", či jak t nazvat. Nebo rovnou z toho udělat antikód

Yana: Děkuji Yani. Ten smutek musel ven. Teď už je to dobrý, jen už to není jako když s náma ještě byla.

Byla určitě šťastná, pěkné, k tomu se nedá nic moc napsat, ten smutek vnímám

Yana: Děkuji. Ta naše holčička měla zdraví nalomené už delší dobu, náš veterinář jí dokonce "odepsal" už o rok dříve. A přesto s námi ještě takhle dlouho byla. Byla to naše bojovnice, která nás prostě nemínila opouštět... To nejtěžší už mám za sebou, ale chybí mi. Děkuji.

naprosto chápu jsou to už 3. roky co jsme po těžkém boji museli nechat utratit psa, dodnes se ale nad jejím hrobeček zastavím a popláču si. A tvoje básnička mě taky dojala. Taky mě to tenkrát inspirovalo.

Nikytu: Aha. Tak to mě nenapadlo. Je to hezké, ale špatně se to čtenáři chápe, že jde o oslovení.

Mlčeti Zlato: Děkuji... Ještě se z toho vypisuju. Bubu - v tomto případě to je jedno z oslovení, které jsem pro ni měla, když jsme se mazlily. Bubu, kočka, mazli-pes, vobluda, trubík, .... a tak dále. :-) Při psaní mi na mysli přišlo právě to Bubu. Dám tedy s velkým písmem, aby to nemátlo... Děkuji.

Když maximální... První strofa je technicky úžasná. Náplň poněkud obvyklá, ale pojatá novátorsky. Druhá fuguje jako vysvětlení k té první, Kdyby tam nebyla, co ba se stalo? Poslednímu verši:"chvíle s tebou, bubu moje...", chceš ho postrašit, aby Ti ty chvíle ponechal. Lepší by bylo BUBUBU!;-). Fakt je, že nevím, co tam mělo doopravdy být a teď jsem trochu napjatý.

človiček:
Děkuji. A máš vlastně pravdu. Když nemůžu usnout, tak si jdu ještě číst nebo pracovat a ono se pak líp usíná. :-) Jen ty kruhy od očima druhý den. :-)

človiček:
Děkuji. Ještě chvíli potřebuju truchlit. I když vím, že už jí je dobře, chybí mi její blízkost, milující oči i huňatá hříva. :-(
Ještě máme jednu, ta se ještě drží. Jsem za to ráda, ale každý odchod je rána, ať už máš jednoho psa nebo třeba deset.
Zvažujeme jít ještě do štěněte. Takže třeba si na jaře domů přivezeme nového chlupáče.

Psavec:
Nejen na Sirius. Vidím ji úplně všude, kam se podívám. Je jí plný dům. Tolik vzpomínek, tolik maličkostí, které se mi vrylo za ty roky do paměti. Svým způsobem je tu stále se mnou, jen ji už nemůžu pohladit. :-(

Dickens:
Děkuji. Byla to úžasnej pes. Užili jsme si s ní dost, byla velice silná osobnost. Ale neskutečně nás všechny milovala a celé ty roky nás byla připravena chránit před čímkoliv a kýmkoliv. A i když poslední rok a půl už měla dost špatnou diagnózu, předčila všechna očekávání a stále s námi byla. Takovou měla vůli, byla to bojovnice. Nikdy na ni nezapomenu.

Mlčeti Zlato: Ginnare:
Držím se, vždycky. Jako jediná z rodiny jsem byla doma a hlídala oba naše psy. pro Dolinku už to byly poslední dny a já jen čekala, který bude ten poslední... Udělala jsem s ní poslední výlet a pomohla jí do jejího ráje... Už jí je dobře. Jen ta bolest zatím neutichá, chybí mi. Byla to jedinečná, milující bytost. Myslím, že jí ještě pár děl věnuju. Znám spostu lidí, co za moc nestojí a co zklamali (a klidně i kvůli malichernostem). Ale pes je pes, jeho láska je ryzí a věčná. Vždy vás bude mít rád a brát takový, jací jste... moc mi chybí. :-(