Nikytu: Neboj se, naděje umírá poslední! Což znamená, že my už zaklepeme bačkorami a ona stále ještě bude žít! Ale je krásné zemřít s nadějí...:-)))

Nikytu: Vážně? To jsem netušil, že mám u Tebe takový úspěch! Jen jsem se bavil a tak nějak doplnil předkládané informace o parodii na jistou častou reklamu...:-)

shane: Nebojím se přiznat si to, jen se bojím doufat marně. Děkuji za milé řádky. :-)

Nikytu:
Život je bojem s větrnými mlýny,
vítr se do lopatek opírá,
však nemá sílu vyhnat z duše stíny,
a duše marnou touhou zkomírá…

Tam uvnitř zuří přeukrutná bouře,
má mnohem více síly než se zdá,
a mysl tvou zas mučí temné splíny,
ploužíš se světem, žiješ jak se dá…

A bláhovou zas otázku si kladeš,
zda ještě Eden někde nalezneš,
do svého srdce vkrádáš se jen zadem,
bráníš se přiznat, jak moc Lásku chceš…

shane: Tak to mně pobavilo! Umíš mě překvapit i rozesmát jako nikdo! :-D

Leluš: Děkuji. To mně těší. Před publikem jsem takto snad ještě nestála. Byla bych ráda, kdybys mi povyprávěla. ;-)

Eleanthir: Ahoj. Bylo mi tuším 17 let? Už nevím přesně, kdy vznikla. :-) Děkuji za hodnocení.

shane: Tak to jsme dva. :-))) Děkuji. Snažím se.

vanovaso: Děkuji. Jsem ráda, že se Ti líbí. :-)

A42: Přesně tak to mívám. Jsi na tom stejně? :-)

Nikytu: Hezky ze života. :-))

Nikytu:
I já s tím měl kříž,
jak už velmi dobře víš,
to oběd byl již.

shane:
Ráno neznámé
Skrylo se v nenávratnu
Pozdní snídaně

Dnes to jde nějak samo. :-)))

Nikytu:
Nedá ti spáti,
čas noci se již krátí,
sny zaplašil den...
:-)

mně se líbí

Lenora: Ano, je to především o pocitu. Použité motivy ho pomáhají jen vykreslit. Toť můj pohled na věc.
Děkuji za názor. :-)

Nikytu: Právě, čas mění vše... Můj pohled na haiku = pocit. Pocit. Pocit. A je jedno, zda-li s přírodní tematikou, či čímkoliv jiným.))

Lenora: Tak to já neřeším, jestli rým má či nemá být. Hlavní je, aby to bylo smysluplné. Někde se to prostě rýmuje, někde ne...
Já jinak vím, že haiku se hodně opírá o přírodní motivy a vůbec o pozorování svého okolí. Není to vždy jen o přírodě a ročních obdobích. Viz třeba teno úryvek z článku na Wikipedii:

"...Početně nevýznamnou, ale zajímavou skupinu překladů tvoří haiku japonských básníků zmiňujících české reálie. Nejstarší byly publikovány v roce 1963 v časopise Nový Orient. Jde o české překlady 13 haiku japonského diplomata a básníka Hiroši Koši z jeho návštěvy v Praze. Typickou ukázkou je haiku U Víta.

U Víta
Studí na dotek
Oblýskané sedátko
ve zpovědnici
(překlad: M. Novák, Nový Orient, ročník 1963)..." (zdroj: https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Haiku)
- má to nadpis, není tu příroda, prostě jen pocit vyvolaný vlivem okolí

Takže tento žánr si myslím taky prošel jistým vývojem. A asi záleží, zda někdo naváže na úplné kořeny či nikoliv.
Já osobně haiku chápu jako propojení mých vlastních pocitů s (přírodními) úkazy, které se zrovna dějí, nebo ve mně ten pocit dovedou vyvolat...
Zde: Nemohla jsem v klidu usnout. Však taky venku foukal vítr a byla bouřka (ač je teprve leden). :-)

Děkuji za názory. Jsou to příjemné diskuze, když se o tom takto přemýšlí. :-)

No, mně nesedí rým do haiku všeobecně, ne-jen v tomto případě.)) Jinak nesouhlasím, že by haiku měla vyjadřovat pouze naprostý soulad s přírodou.

Devils_PIMP: Děkuji. Příroda venku bouřila. A tak se bouřil i můj klid. Já prostě někdy při bouřkách jen tak neusnu. Tak jsem se ještě na chvíli zabavila. :-)