děkuju pistolníku, dej ji mezi dílka, je krásná ...

To nemá chybu! S potěšením jsem to četl a vychutnal si to jak náleží. A sám si pak taky trochu zaveršoval...

Stíbrné perličky
konce řas zdobí,
Tvých očí ohníčky
krásně mne zlobí.

Na bílém polštáři
rozlit Tvůj vlas,
jak duha zazáří
v nás touha zas.

Chceš Lásku učit se?
Vždyť už ji znáš!
Hluboko v srdci svém
dávno ji máš...

Po cestách klopýtáš,
jasem i tmou,
srdce snů plné máš,
tak něžné jsou!

Kdo Lásce oddá se,
neumí lhát,
bere i dává se,
umí si hrát...

zatím jsem od tebe nečetla nic lepšího ;)

Krása, ta poslední strofa zvlášť.

Milý puero, tvůj komentář zde je překvapivý... Myslím, že mnoho lidí zde má své přátele a to, co píší je jim také často směrováno. V tom snad problém není. Jistě, úroveň díla je dána možností konkretního autora. K tomu se může vyjádřit každý a neočekává se žádné tupé přikyvování. Kritika, kterou zde uvádíš, je tvůj názor. Já, jak si můžeš přečíst, žádnou kritiku nepíšu. Reaguji jen na předložené dílo okamžitou reflexí a protože rád veršuji, tak ve verších. Ne vždy musí nutně být obsah díla (tedy i komentáře) v souladu se skutečným prožitkem. Jsme tady na psancích, tedy alespoň já, abychom se pobavili, nikoli proto, aby z nás vyrostli básníci. Teď mluvím jen za sebe, ber to tak...

píšeš básně pro Nostalgika a opačně, je to tak bijící do očí až je mi z toho zle. Proč? Proč vás dva vůbec číst a hodnotit? Vám jsou komentáře putna, nezajímají vás ať jsou jaké jsou. JÁ nehodlám tupě přikyvovat. Ani se nevyvíjíš, píšeš to samé a je ti to jedno. A on taky. Já nehraju.

Od kohokoliv jiného bych věděl, že vše co dává do těch veršů dává i do lásky o které tam píše. Ty máš rozhodně lepší vyznání, vyznání, která se tak kostrbatě nesnaží jako tady. Vyznání, které je nenucené. Tohle je nucené až hrůza.

Plná citu... Nemám slova, kterými bych to dokázala lépe zhodnotit...

hlas, co doléhá k nám z dálky
z polí, láskou osetých
jas přináší na korálky
při tónů svých dotecích

hlas, co doléhá k nám z kraje
ve slovech téměř rouhavých
louka vláhu vášně ssaje
kde bloudím v botách toulavých

mnohokrát jsem do těch skal
své "miluji tě!" zavolal,
jen ticho vrací se mi z dáli
... snad to správné nejsou skály

miniaturka jak perličky z písničky..:-)

je to intenzivní, vzbuzuje to ve mně pocit že se ta slova derou dopředu. Povedené :)

námět ohraný, rytmus nikde, rýmy taky nic moc.... dneska se mi to nelíbí nic mi to neříká, máš i lepší díla.

nj, rýmy rýmy rýma...tak kapesník a přepracovat /vím, rýpu/ ;)
jen v srdci touhu nikdo nezabije...tohle se mi dost líbí

Nebraň se rýmům, když Ti jdou tak pěkně přes jazyk. I mě, když si Tvé básně čtu. ;)

nu, vždyť píšu, že se tam ty rýmy zamotaly... a na rýpání já jsem zvyklá...
díky za komentík ;-)

Líbí, je vidět, že je promyšlená. Jen mě trochu zarazila změna veršového schématu mezi prvními dvěma strofami a zbytkem básně. Ale rozhodně to nebylo nemilé překvapeí. Spousta lidí si určitě rýpne, že obsahově je obehraná. To sice budou mít asi trochu pravdu, ale podle mě to není na poesii to hlavní.

nostalgie...jsme tak mladí a už vzpomínáme...(kdo by to věřil 109:)...

"K ničemu na světě nemám takovou úctu, jako k lidskému štěstí" (Standhal)

Líbí se mi, ale je to taková ta typická náladová... A asi mě dneska podzim tolik neuchvátil jako tebe.:)