líbí se mi ta druhá strofa

co mě ruší:
- s nápisama (to bije až moc)
- ponořila hlavu (kam ji ponořila? jasně, obrazně, ale prostě nesedí mi to v tom)
- se vzdala (proč je to na dvou řádcích)

to byla negativa, a tím že je to tak krátké, tak to docela přebíjí jinak asi dobrou pocitovku, takže, upravit, spravit, jemně promíchat, netřepat...a pak to bude i lahodné ;)

No... ale není krásné dívat se z okna, jak projíždí vlak... a být tak blízko smrti ? stačil by jeden pohyb...
Mimochodem, děkuji za komentář. Myslím, že tě dokonale chápu, ale nedokážu ti odpovědět ani na jednu otázku.. Kdybych tu básničku četla a nebyla by má, řekla bych si co to je za splácaninu, úplně autorka pošpinila tak krásné téma. Vadilo by mi že to nedokázala udělat lépe. Nespisovné výrazy by mi do toho neseděly, křičely by, úplně trhaly oči. Kýčovité rýmy by mne odradily od čtení dalších jejích děl. Je úžasné, že lidé jsou rozmanití a někteří si dají tu práci a snaží se druhého pochopit...

Myslím ale nejsem si jist, že to byl Perner, kdo vystrčil za jízdy hlavu z okna a utrhl mu ji semafor.... toliko k smrti slavného stavitele železnic v českých zemích.

To jen tak na okraj. Jinak, stáváš se stále více symbolickou a impresionistickou. A popravdě, dvakrát mi tenhle neverš nesedl, hlavně s těmi nápisy. Volíš si pro příběh básně místa, která mají svoje osobité kouzlo - jako noční jízda vlakem. A pod slupkou - ne to není slupka!! To je skořápka, ano křehká skořápka příběhu - tam pod ní leží tajemná nevyřčená otázka: Když se vzdala idejí, asi ji něco trápilo, takže by to mělo být pochmurné? Nebo je celý vesmír na ruby a my nevidíme, na které straně v tomto příběhu sedíme? Jsme v tom vagonu, nebo hledíme té dívce do tváře zahaleni nekonečnou tmavou tmou? Z pohledu těch ve vlaku, si sotva budeme lámat hlavu s jejími problémy. upoutají nás její ve větru se dramaticky míhající vlasy. Ale zvenčí! Zvenčí nahlédneme do její tváře a otevře se mnohem složitější svět, který nejsme sto pochopit. A řešení jejího problému pokorně odevzdáme zpět do její rukou, protože jedině ona sama nejlíp ví, jak s nimi naložit.

plácám plácám plácačku
tahle je jen pro Kačku.

tady komentář, tady komentář. Jak mě slyšíte?
Tedy touto básničkou vnesla jsi do temné noci barvy. Až s nutností, rozhodně ne lehce a volně a proto to v celku vyznívá chmurně a strastiplně. Tahle popsaná noc je plná černých koček, měsícem ozářenými pavučinami v oknech a je naplněna podivnou nadějí v lásku, která je ve vzduchu, ale nevoní.

Jo a kdo ve střevících skáče po klaviatuře, dřív či později škobrtne a rozplácne se v placku.
Pěkné dílko, ale mám radši ty tvoje volnější, nerýmované.

já právě nevěděla, ale dala jsem to tam takhle, zdálo se mi to nejlepší - díky :)

Celkem se mi to libi... Je to jednoduchy, strucny, jasny... Mozna az trochu moc prikry, ale to uz je jenom otazka vkusu... Nicmene si myslim, ze tvar ideí je spatne. Musi tam byt idejí nebo ideou.

Ano, opravdu nádherná... A kresba je super.:)

taky..( jsem chtěla dodat;)

nanovo...to by chtěli všichni...je dobře že prší, protože jednou přestane a on šeptat přestane:)

v telce řekl pavel liška "prší"...otevřu báseň a čtu "prší" :D
a jinak hezký dešťový experiment ;)

Začarovaná duho s vlasy až po pás, tvoje básničky rostou do krásy jako tvá nevinná dívčí postava. Šťastné hodiny biologie o kterých maluješ pastelkou něžnou fantazii na papír. Víc toužíš po úsměvu než po nechtěném dotyku, v obavách z polibku rudneš jak vlčí mák. Kam ptám se, kam letí tvá barevná mysl při psaní, čí jsou ty úsměvy v duze, a až se rozední, co bude pak?

cenim si kazdeho puvodniho obrazu tady... takze chvalim :)

s tou kresbou, výborné :)

ajo, dobrý, :) opraveno. Děkuju za chválu na obrázek ale je to jen taková rychlá ilustrace tvořená o hodině biologie...

moc líbí, hlavně první část a taky moc kresba:-) jenom tam máš překlep ve slově nepřestaneš, ale to dojem až tak moc nekazí;-)

dobrý rytmus..moc jsem nepochopil..ale neni to špatné.

Ani jsem to nějak nepochopil, ale zaujalo mě to. Fakt pěkný.

krásný !!

a už bylo pozdě
na myšlenky o úprku. / to řeklo vše.