Kupéčko

Sigmund Freud v roce 1905 vysvětloval oblibu železnice slastí způsobenou mechanickými vzruchy, jakou u dětí způsobuje kolébání, houpání nebo vyhazování do výšky: „Otřásání při jízdě vozem a později při cestování po železnici má tak fascinující účinek na starší děti, že alespoň všichni chlapci se jednou v životě chtějí stát průvodčím nebo kočím. Dění na železnici vzbuzuje u nich nevysvětlitelný zájem mimořádné síly a v období fantazijní činnosti (krátce před pubertou) se jim stává jádrem vyloženě sexuální symboliky. Nutkání k takovému spojení jízdy po železnici se sexualitou zřejmě vychází ze slastné povahy pohybových počitků.“ Vytěsněním těchto slastných počitků pak Freud vysvětluje úzkost z železnice, siderodromofobii.[4] Ve Freudově době byla jízda vlakem skutečně spojena se silným drncáním a houpáním.
wiki

Ty jsi od drah :) To už je asi 4 co má za téma vlaky ... to jen tak abych tě trochu poškádlil... jinak opět- není co dotdat - prostě dokonalost sama

S "nápisama" souhlasím, ale ponořila hlavu se mi naopak moc líbí. A nevidím důvod proč by nemohlo být "se vzdala" na dvou řádcích. Má to určité kouzlo. A taky to chápu tak, že "se vzdala" bývá vždy vedle sebe na řádku, ale když se vzdala (oddělila se od toho) tak oddědila i tohle spojení.

co mě ruší:
- s nápisama (to bije až moc)
- ponořila hlavu (kam ji ponořila? jasně, obrazně, ale prostě nesedí mi to v tom)
- se vzdala (proč je to na dvou řádcích)

to byla negativa, a tím že je to tak krátké, tak to docela přebíjí jinak asi dobrou pocitovku, takže, upravit, spravit, jemně promíchat, netřepat...a pak to bude i lahodné ;)

No... ale není krásné dívat se z okna, jak projíždí vlak... a být tak blízko smrti ? stačil by jeden pohyb...
Mimochodem, děkuji za komentář. Myslím, že tě dokonale chápu, ale nedokážu ti odpovědět ani na jednu otázku.. Kdybych tu básničku četla a nebyla by má, řekla bych si co to je za splácaninu, úplně autorka pošpinila tak krásné téma. Vadilo by mi že to nedokázala udělat lépe. Nespisovné výrazy by mi do toho neseděly, křičely by, úplně trhaly oči. Kýčovité rýmy by mne odradily od čtení dalších jejích děl. Je úžasné, že lidé jsou rozmanití a někteří si dají tu práci a snaží se druhého pochopit...

Myslím ale nejsem si jist, že to byl Perner, kdo vystrčil za jízdy hlavu z okna a utrhl mu ji semafor.... toliko k smrti slavného stavitele železnic v českých zemích.

To jen tak na okraj. Jinak, stáváš se stále více symbolickou a impresionistickou. A popravdě, dvakrát mi tenhle neverš nesedl, hlavně s těmi nápisy. Volíš si pro příběh básně místa, která mají svoje osobité kouzlo - jako noční jízda vlakem. A pod slupkou - ne to není slupka!! To je skořápka, ano křehká skořápka příběhu - tam pod ní leží tajemná nevyřčená otázka: Když se vzdala idejí, asi ji něco trápilo, takže by to mělo být pochmurné? Nebo je celý vesmír na ruby a my nevidíme, na které straně v tomto příběhu sedíme? Jsme v tom vagonu, nebo hledíme té dívce do tváře zahaleni nekonečnou tmavou tmou? Z pohledu těch ve vlaku, si sotva budeme lámat hlavu s jejími problémy. upoutají nás její ve větru se dramaticky míhající vlasy. Ale zvenčí! Zvenčí nahlédneme do její tváře a otevře se mnohem složitější svět, který nejsme sto pochopit. A řešení jejího problému pokorně odevzdáme zpět do její rukou, protože jedině ona sama nejlíp ví, jak s nimi naložit.

plácám plácám plácačku
tahle je jen pro Kačku.