Hukotní:) Zábavná biologie, nebyla by špatným návrhem ji nechat otisknou do knih biologie

Pár otázek za úvahu stojí. S dredovanou slečnou mě mrzí, jak rychle mění svůj postoj k životu a z psychologie mě unáší myšlenka, jak lidé začínají přemýšlet a filozofovat v okamžiku, kdy je jim nejhůř. Mohu ti odpovědět na desítku: Nemyslící žijí v pohodářském životě, plném přátel a květin, nic jiného nevidí, neznají odpovědi, zatímco myslící je hledají a když je naleznou, už nikdy nepoznají život nemyslícího...

je to hodně silný pocit...chutná po pelyňku...

Moc složitých otázek pro jednoho člověka... :-) přeji Ti ať najdeš šikovné řešení a príma filozofku ;-)

špic

Heh, dobrý :)

tak dík, to jsem nečekal

vše..k tomu bylo již řečeno:-))))není to můj šálek čaje, ale má to jiskru, náladu, vtip...má to vše co má báseň asi mít:-))

Připomněl jsi mi Dennise LEaryho, který tvrdí, že hulení přivádí lidi k práci s dřevem...Takže jsem se zasmála a jo, drajv to má.

tak tohle můžu, naprosto geniální! Už dlouho sem nezažil takovej stav, abych mohl napsat něco s tak výborným drajvem jako je tohle!

jo je to deníček,nalej mi čajíček

"Žiješ ještě? Jestli jo, pohni nohou"
pohnul nohou
"A máš tam ještě trochu?"

-deníček?

Tak tohle případ básnické zkratky, kterou je řečeno víc než dost - a i když je v ní hodně hořkosti, je krásná.

Ty hezký výrazy jsou totiž moje:-), a ty ostatní jsou kámoše.To jsme napsali po příchodu z hospody po 5 pivech, takže toto dílo považuji celkem za nevalné.

To jsem si od Holana vzal pouze název básně, tu jeho báseň jsem nečetl, abych jí pak podle toho nezkreslil.

poslední věta topodle mne kazí. 'z jejího tatíka, je starej kmet. ' jinak je to moc povedený

některé výrazy se mi nelibili, jiné jsou zvláštní . erbena to připomíná, s tím osuhlasím :o)

propojila bych konec a začátek, ale konec se mi líbí víc, super nápad s dělícími se buňkami.

No vidiš to...jsi úžasná!

To je předělaná básnička od Vladimíra Holana ???
Říkala jsem ji na příjmačkách tak to vím....
Originál je takhle:
Co asi čtla?

Co asi čtla, ta dívka s knihou v tramvaji
jsouc mimo čas a podobu i jméno.
Měla už jenom cit a ten se chvěl tak vroucně
že kdyby měla promluvit, spílala by
a kdyby měla vzhlédnout, spatřila by
leda vzpouru a pád andělů.
Kdo sestoupil do poezie,
už nevystoupí.

Mimochodem ta od Holana se mi líbí víc ;)