kekebreke: Na záchytce jsem nikdy nebyl, umím si to vychytat. A nenechám se vyprovokovat, promiň. Musíš žít volně, číst to volně, atd. Nevím, proč máš furt potřebu komentovat něco, čemu nerozumíš.

Bělá pod Bezdězem?
Líbí se mi od začátku do konce a zase zpět

kekebreke: To by byla drahá sranda. Co bys tu vlastně chtěl číst?

gajda: v tom případě je dotyčný na záchytce 24/7

kekebreke: A proč ne? Nejde sedět celý den na pařezu uprostřed palouku s husím brkem za uchem a čekat na inspiraci, aby člověk sepsal nějaký vykonstruovaný lyrický blábol. Ale vemou tě na záchytku, dají ti pero, aby ses podepsal a ty vytvoříš na list úředního formuláře báseň, surovou, nebo jemnou, ale zpatra a jaksi od srdce.

Proč mám dojem, že veškerá tvorba odpovídá stavu autora, jenž vyjadřuje poslední z těchto tady uvedených

Vy my nesete kávu a v dědečkovi, ucho to nemá, to uhnije první...:D Zítra to vidím na Předscény.

Ten kokot tomu dodal i koule

Moc se mi líbí, taky si chci ukrojit…

Možná budu tady opět za kokota, že kokrhám hlouposti, ale absolutně nechápu ideu tohoto díla a forma jako taková mně připadá jako pelmel všeho. Vodopád nesourodých výrazových prvků, které se snaží čtenáře svoji úderností ohromit, je pro mne zahrnut významovou spletí něčeho, čemu nerozumím.

Staročeský kohout jako třešnička ..na....asi dortu.

suchá, s bezzubým úsměvem navždycky - to se pak dělá klaunství, když už nemusíš žít

Ochotná spolužačka je studentovo zlato. Byl tam v pátek, ale já až v sobotu.

Neu: Ne, až na ostrově, spolužačka mi pomohla. Pak ještě párkrát. Taky jsem jednu prstil na římse okna márnice, tudíž se nechám rozprášit, na Třemšíně na kamenné moře, ale to už K. ví. Na Veveří jsem v únoru akorát zabouchal na zamčenou bránu a jeli jsme pryč. Nebyl tam v sobotu náhodou i Danda Landa?

Přišel's o panictví na trajektu ? To je cool. Já se jednou šmajchloval ve Vatikánu, na takovým malým penzionku. A ráno mi ta holka řekla, že není z Itálie, ale z Turecka. Od té doby mám pocit, že mě do nebe nepustí. Ale já tam stejně nikdy nechtěl. V sobotu jsem byl na Lucii na Veveří a tak tuším, že bude svítit jenom Ohé-eň.

gajda: V prosinci jsem byl na dvojkoncertě Kurtyzánů a Krucipüsku, vše šlapalo. No a letos Hájíčka seškrabali ze silnice a Vartecký se zbláznil. A moje oblíbená zpěvačka z Gaii Mesiah vypustila celý léto a nikdo neví proč. Jako hrůza, mít v díle Charlotte Štikovou a Vémolu. Moc trávy u toho ohně bylo. Jsem si dával týden uvolňujících večerů. Je to spíš deníkový zápisek.

Neu: Zítra odlet. Ke špičce holínky, naproti Stromboli, Santa Domenica pod Tropeou. Prostě na pravý frappé. Dítko už je ok. Na 14 dní, jezdí tam vlaky, tak se nebudem válet u bazénu. V Itálii jsem byl akorát v Dolomitech, kde jsme lezli černou feratu s krosnou bez vybavení, spodem to nešlo projít kvůli sněhu a pak Kačka sjela nedobrovolně ledovec na Marmoládě po zadku. Párkrát nám za ten náš vztah o kejhák asi šlo. Ale jako krásný hory. No a pak jsem jel onehdá na střední z Itošky na Korsiku trajektem a tam sem pak přišel o panictví. S Bárou. Atd.

Včera jsme si s Luckou (casa.de.locos) sedli v Ostravě na kafe (a pak na zmrzku) a jen tak mezi řečí načrtli psychoanalytické motivy tvojí tvorby. No a vzešlo z toho, že ten Homérův metastázující duchozpytný pratext, který se v určitém okamžiku vysolí do psaneckých stránek reakci žádá nežádá. Že v těch všech slovech je cosi jako otázka, zda ten, co to čte, najde taky sebe (podle mě, jen někdy). Jako babylonská věž - nedostavěná, spletitá, zmatená, ohromující (rozhodně stínem který vrhá).

A všechny ty literární bonbonky všech naivních nováčků a nováčkyň chladnou ve stínu téhle věže. Energie se vytrácí kamsi do prostoru. Možná proto jsou v posledních letech bouřky tak silné.

Houskovej hřebík je super. Kam máte jet ?

Ale tak nakonec je to přece jen pozitivní. Teče v tom voda, někde před fesťákem sis možná dal i trávu, gramlavému týpkovi s pivem chlapi natrhli nohavici a na konci je země... je tam všechno (až na ten les, lesní muži).