V jedné písni se zpívá: když milenky pláčou,jako když padá listí,ustrnul by se kámen a možná i já.
Krásná báseň.

Na poslední štaci, jako zmrzlí sněhuláci, s uhly místo očí, nevrátí se kdo mezi ně vkročí...
Podívej, co to ve mně vyvolalo.
Hezké, ale slibovalas optimismus.

bude líp, úsměv objeví se zase, bolest přebolí..., po nějaké čase.................☺

Yasmin: Děkuju moc.. vážně.

Upřímně... mně tu ten optimismus vůbec, ale vůbec nechybí... tvá báseň je nádherná. Čtu si ji stále dokola... a jen tiše obdivuju... :-)

Takové milé je to, i ten optimismus v tom maličko vidím :-). A vlastně se mi to celé líbí :-)!

slavek: človiček: Děkuju za oba komentáře.

človiček: Jak nemilé překvapení, hrát roli i po zjištění. Za kašpárka sem zas byla, natrefila na de...a :-)

človiček: Byl to chytrý muž. Zase je dobré, aby byl ten déšť vydatnej :) Děkuju!

Jeden starý zahradník říkával: Ranní déšť a ženský pláč nikdy dlouho netrvá.Báseň hezká.

Jen jednou jsem tu roli vzal, prý dobře jsem jí hrál.Pak změnilo se obsazení,scénář kašpárka není můj oblíbený. Angažmá však jiné není.

Tys v tom hrnci smíchala všechno, včetně toho optimismu. Je to takový eintopf. Ale dobrý, moc mi chutná :o)

slavek: To neva. I tak děkuju.

Už zase... v předchozím komentáři mi vypadlo "na". :o(

Souhlasím s Rosou. A těším se ten optimismus...

Rosa: Děkuju

Překrásné to je :)

Jde z toho cítit, že je to hodně osobní. Pěkná, jemná, upřímná.

Minulost se rozpustila,
perspektiva nejistá,
touha v přítomnost se skryla,
buď trochu optimista!

Z čela, z pohledu sčesej pramen vlasů a vyhlížej k lepším časům.