Líbí se mi.

...vtáhlo mě, jsem tam...moc hezká pocitovka...

V. Student: Tak tak, ale je to krásné. A ta striktnost pravidel a omezený prostor právě člověka nutí věnovat tomu více péče a více se zamyslet nad tím, co vlastně chce říct :)

V. Student: To z jednoslabičných slov mě pobavilo. Připomnělo Werichovu Úspornou pohádku. Žil kdys kdes chlap ... :)

casa.de.locos: Děkuji. Budu na tom pracovat. Tedy už pracuji, ale ono psát haiku, zjistil jsem, je snadné jen zdánlivě.

To poslední je moc hezký obraz, ačkoli místo přímého sdělení "čas zimních prací" bych použila něco symbolického, třeba že světlo dopadá na nějaký nástroj, který se hýbe, na ruku člověka, který je už dávno vzhůru, ale po předchozí dávce se mi celé zdá odlehčenější, a lepší.

Obdobně bych v tom prostředním situovala pohyb a narušení scenerie na konec, pro lepší plynutí čtenářova pohledu, který kouká dolů na sníh, boty pod kterými křupe a pak je překvapený dopadajícím čůrkem narušujícím scenerii.

První mi stále moc jako haiku nepřipadá, ale oceňuju použití specifické lokace.

casa.de.locos:
Velice děkuji za komentář i připomínky.

To první by se možná za takové czaiku dalo považovat, je tam reference k ročnímu období, nadhled a náznak hravé nálady, ale pořád to na mě nepůsobí dostatečně lehce. Nicméně ze skupinky se mi zdá nejvydařenější.

Není to haiku. Ve formálních pravidlech haiku neexistuje pravdilo nutnosti příběhu tak, jak ho chápeme ze západní perspektivy, pouze uceleného narativu, který hlavně zprostředkovává celistvou atmosféru okamžiku, její emocionální náboj. Ideálně by mělo také odkazovat pomocí specifického slova k určitému ročnímu období, a tak se situovat v cyklickém čase, ale v češtině toto není příliš dobře možné. Osobně si myslím, že dodržení formální struktury je ta nejméně důležitá část haiku, vzhledem k odlišnému pojetí slabik v japonštině a češtině, délce slov etc. Haiku má být čistý destilát momentu a napsat dobré haiku je neskutečně těžké. Pokus se cení, ale doporučuju to zkoušet dál, číst klasická haiku (antologie Chrám plný květů je dobrým průřezem třemi staletími japonské tvorby a v doslovu je možné najít dobrý úvod do problematiky haiku, případně jakékoli sbírky v překladu Antonína Límana) a prioritizovat kvalitu nad kvantitou.

Dobrý den, na vysvětlení:
použil jsem formu 5-7-5 a trojverší, což se domnívám je hlavní předpoklad považovat text za haiku. Taky aby každé trojverší bylo samostatným příběhem, toť další podmínka. Nemají to být příběhy poučné (což jsem, pravda, občas porušil) a není nutné, aby se verše rýmovaly. Proč to není haiku?

Toto není haiku!