A neřekne nic,ani kněz...super myšlenky

Sebastián Wortys: "To, že ji nepoužiješ ty, tak neznamená, že nemůžeš být jedním z mezičlánků" - máš pravdu, to mě nenapadlo.

Pokud máš známé z oblasti fyziky, určitě jim svoje fyzikálně filozofické nápady říkej. Na oficiální cesty se nespoléhej, ty se totiž často víc zabývají původem myšlenky a její formou než skutečným obsahem a významem; příkladem, který to ilustruje, je Sokalova aféra ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Sokalova_af%C3%A9ra ).

RE Singularis:
"neměli by si lešení stavět ti zedníci, kteří pak budou zdít?" - Souhlasím, že by bylo lepší, kdyby místo vědců bylo víc filosofovědců, ;). Ale tlak na specializování spíše roste a není snadné jít úspěšně proti proudu.

"postavit někde vedle nebo nakřivo" - Je potřeba uvědomit si, že metafory neplatívají do hlubších detailů, konkrétněji věda ani filosofie nejsou zřetelný hmatatelný objekt v prostoru – na téže téma mohou koexistovat různé teorie a hypotézy, aniž by zabíraly prostor tak, že by nebylo možné na téže téma vymýšlet jiné hypotézy/ teorie. V převodu zpět do metafory by se to dalo aktualizovat ve smyslu, že ta věž se staví souběžně ve více dimenzích, které mezi sebou mohou a nemusí interagovat. A i když spolu nějaké části neinteragují přímo, tak spolu mohou interagovat zprostředkovaně skrze více dimenzí. Z hlediska epistemologického anarchismu nelze s jistotou předem říct, které lešení bude to nejvhodnější na další krok výš (nejdřív se to musí zkoušet). Dalo by se říct, že je to obdoba genetického algoritmu, kde nemůžeš předem říct, která z větví mutací povede k nejefektivnějšímu řešení zadaného problému. Resp. i ty uličky, které se nakonec ukážou jako slepé, je potřeba prozkoumat, protože v proces poznávání nelze předem říct, která z uliček bude slepá. / I slepé uličky jsou potřeba, dokud ještě existuje šance, že to slepé uličky nejsou.

"nakřivo" - Někdo by si mohl myslet, že když se třeba nechtěně poruší jedno z nejzásadnějších pravidel zkoumání v mikrobiologii, tak to přece musí být z hlediska vědy špatný krok (nepovedená stavba nakřivo), ale dnes je to základní kámen celého odvětví antibiotik.

"jiný vesmír [...] předběžné filozofické úvahy nám mohou skutečně pomoci být [...] připraveni" - Jsem rád, že se na tom shodneme, ;).

"nejsem fyzik, a proto si myslím, že takovou úvahu, jako je tato, asi nikdy neuplatním" - To, že ji nepoužiješ ty, tak neznamená, že nemůžeš být jedním z mezičlánků v (kreativním) přenosu informace, :). Ne všechny podněty se k vědcům dostávají standardní vědeckou cestou a to, že Einstein znal Kafku nebo Niels Bohr znal Eschera je jen špička ledovce. Co se týče mě, studoval jsem přírodní vědy, takže mám pár známých, kteří pracují ve vědecké sféře nebo občas řeknu nějaký záludný argument na nějaké přednášce a na internetu také lze potkat kdekoho.

Sebastián Wortys: Souhlasím, že je možné, že jsou lidé potřebným mezistupněm vývoje něčeho nového, budoucího. To konec konců předpokládal už Friedrich Nietzsche.

Ta metafora s lešením je celkem dobrá, ale neměli by si lešení stavět ti zedníci, kteří pak budou zdít? Vždyť oni nejlépe vědí, kde to lešení budou nejvíc potřebovat. Lidé, kteří sice vidí stavbu zdi a třeba o ní i něco vědí, ale stavět neumějí, jim to lešení mohou snadno postavit někde vedle nebo nakřivo. Možná je chyba v systému, který posuzuje fyziky ("zedníky") jen podle výkonu, tlačí je k co největšímu výkonu a co nejdřívějšímu publikování výsledků a nedává jim dost prostoru na vedlejší a podpůrné činnosti.

Může se stát, že jednou objevíme (nebo alespoň zaznamenáme) jiný vesmír, který bude jinak nastavený než ten náš. V takovém případě se nejspíš drtivá většina dnešních předběžných úvah ukáže v praxi nepoužitelná a budeme muset narychlo vymyslet nové teorie, odpovídající experimentálně zjištěným faktům. (Pokud bychom totiž nebyli jasnozřivými věštci, naše současné úvahy o novém vesmíru by se pak tomu skutečnému nejspíš podobaly asi tolik jako postavy seriálu IT Crowd skutečným programátorům.) A předběžné filozofické úvahy nám mohou skutečně pomoci být na vymýšlení těchto teorií připraveni a mohou nás inspirovat, v tom mají jistě nezastupitelnou hodnotu – ale především pro ty, kdo ty teorie jednou budou vymýšlet, což budou skutečně zaměstnaní fyzikové. Já nejsem fyzik, a proto si myslím, že takovou úvahu, jako je tato, asi nikdy neuplatním.

RE Singularis:
"V zásadě souhlasím." - To jsem rád, ;).

"neznamená, že by nemohly umožnit náš zánik a vznik něčeho mnohem pozoruhodnějšího než nás" - Pokud něco takového nastane (nebo už nastává např. s vývojem umělých neuronových sítích – kdo ví), pravděpodobně budeme potřebným mezistupněm vývoje. Čím komplexnější organismus, tím méně je pravděpodobný jeho vznik de novo. Pokud bys to myslela jako protiargument, tak bych doplnil: Ale každé možné základní nastavení vesmíru má pravděpodobně svá omezení pro vývoj života v něm, takže i když v našem vesmíru nejspíš může vzniknout něco dokonalejšího než my, tak to neznamená, že to nejdokonalejší, co tu může vzniknout, nemůže být překonáno, kdyby základní nastavení vesmíru bylo trochu jiné tím správným způsobem.

"fyzikálních zákonů neřeším, protože se zdá, že se nemohou změnit" - Ano, jeví se to tak, ale známe jen jeden vesmír (ten, ve kterém žijeme), takže nemůžeme srovnávat a bez srovnání vylučovat, že nemohou existovat vesmíry s minimálně trochu jiným základním nastavením (jak připouští mj. mnohosvětová či holografická interpretace kvantové mechaniky). A i kdybychom znali víc vesmírů stejných zákonů (bílé labutě), nemůžeme si být jistí, že se pak neobjeví černá labuť. Kdysi si lidé mysleli, že druhy jsou neměnné a pak postupně objevili evoluci. Kdysi si lidé mysleli, že částice jsou neměnné a dnes víme, že je lze mezi sebou (za určitých okolností) různě konvertovat. Pokud je vesmír z určitého hlediska mj. obří neuronová síť, tak fyzikální zákony mohou být třeba důsledkem nastavení jednotlivých vah (které by různé vesmíry mohly mít různé), což je ovšem jen jedna z možností. Obecněji by se dalo říct, že pluralita fyzikálních zákonů vybízí k zamyšlení, zda nejsou odvozené z jednoho základnějšího metafyzického zákona (a zda by při jiném způsobu odvození mohly být alespoň trochu jiné).

"praktičtější je zkoumat ty konkrétní zákony" - Ano, vzhledem k současnosti je praktičtější zkoumat, jak cíleně ovlivňovat svět (pokud je cílem dobrý záměr s převážně dobrými důsledky), ;). Ale podle mě to není důvod vypouštět filosofování třeba o mnohem obecnějších jevech přesahujících naše současné možnosti. Ve Vtiposcifilo-z/s-ofii píšu o tom, že věda staví věž poznání a filosofie na vrchu se snaží dosáhnout ještě víš tím, že staví lešení, které když je dostatečně pevné, tak vědě umožní postavit zase o kousek věže víc a filosofii vylézt si zase trochu výš. Kdybychom jen zdili (vědecky těžili jen výhody na úkor myšlenkové investice do budoucnosti) a nestavěli lešení, tak by zdění bylo stále těžší a zasekávalo se tam, kde by mohlo pokračovat, kdyby současně probíhala i tvorba lešení, takže je potřeba hledat rovnováhu. Kdysi věda/ filosofie sloužila především poznání, dnes spíše ovládání všemožných rovin světa a podle mě by to mělo být v celku někde mezi.

V zásadě souhlasím. Přikláním se ke slabému antropickému principu, tedy konstatování, že přírodní zákony jsou nastaveny tak, že umožnily náš vznik. (Což ale rozhodně neznamená, že by nemohly umožnit náš zánik a vznik něčeho mnohem pozoruhodnějšího než nás.) Příčinu určitého nastavení fyzikálních zákonů neřeším, protože se zdá, že se nemohou změnit, natož abychom je mohli změnit my. Mnohem praktičtější je zkoumat ty konkrétní zákony, které ve vesmíru platí.