Jiří Stratil: Děkuji za komentář,Domníval jsem se že altruizmus je cílovou páskou člověka,bohužel tak daleko nikdy lidé nedojdou.Hodně zdaru

Tak to je a jiné nebude - egoismus a altruismus jedno jsou, ve vzájemném protikladu.

Jiří Stratil: Sebevědomí nestačí,trochu sobectví by se hodilo.Děkuji za koment.

K takovému vzdoru musí mít člověk dostatek sebevědomí, jinak svou tmu neprorazí.

Pajalord: jo_: Děkuji za tvůj postoj.Mnoho zdaru

pěkná ...

a právě o té jiskřičce to všechno je... "láska sílu obnoví" je nejvíc...

:-)

Velmi dobre napsané, díky za hezké čtení, dlouho jsem zde nebyla.

none: Taky mám dva úly.Dva psy.Na nohu my občas stoupne kůň.A pořád objevuji kolektivní vědomí.Víš mnohé,sdílej to jako ta včela v úle svým tanečkem vedoucím ke zdroji.Ostatní se přidají.Děkuji za nahlédnutí.none

Mám dva úly. Dva psy. Prokousnutou ruku. A pořád nic nevím.
Zajímavá úvaha.

Singularis: Děkuji za opravu. Ohledně změn dobra v zlo Nám bohužel uniká boj o energii.Neumíme s tím pracovat,Pokud jsme zmlácení a odmítnutý často dobijeme baterky právě agresí.Hodně zdaru.Buď k sobě shovívavý-á.

Govrid: Děkuji,taky zaskočím.

Takové morálně povzbudivé, líbí se mi.

Hodně mě oslovuje. Z toho, čím jsem sám/a, je mi docela smutno. A ta metafora s dobrým a zlým psem je zajímavá, jen moc nevysvětluje, proč se zlý pes často probudí tehdy, když se ten dobrý vrátí ze světa zmlácený a odmítnutý.

(A má být „dva psy“, protože je to 4. pád.)

Homér: Proletěl mi nad hlavou tryskáč,tolik slov až tabulky v oknech zadrnčely.vždycky to se mnou škubne,kdoví kam míří,energii to má.:-)díky.

Hmmm, zde se odpovídá básněmi.


Těleso vržené davem

Sirky jsou pro umělce, říkala
ani nevím, kdy to bylo, jak vypadala
a jestli jsem s ní něco měl

zapík, laple, závěsy
zaplnila garsonku bordelem a kouřem
aby se necítila tak sama

zbytečný kávovary, záchody, pohyby
šuk sem, prc tam, matematika sexu
těleso vržené davem

možná je to fyzika, neví
hlavně, že má pětky bez poznámek
naše doba valivá

matamata ve tmě tamtamy ladí
komu to vadí, prý ztratil mládí
z listoví slovo prašivé zašustilo
vietnamče ve skladu spleskané
táta letuje kuchyňky do letadel
ohnivá voda mu nic neříká, zlato
rozjařen krajinou bez hurikánů
ke skleníku děda pádí

Co na to Laura?

monere: Není radost bez bolesti,
tak jako tma bez světla není.
Strach je jen na životě lpění.
Co se s duchem při něm děje?
Nedochází ke spojení.
Kam a k čemu život spěje,
co po smrti se s duší stává?
Ty to dobře víš
vždyť vracíš se vždy znova
pomáhat?-snad",pak dík.
I když už dávno nemusíš.

Dobře vyjádřené,
ale je čas radosti a čas bolesti
a co to vlastně je ten strach?
Co způsobuje?
Co se s duchem děje
v životě, smrti, osudu, dění ..
čím prochází, co vidět není,
kam a k čemu spěje?