Pravda pravdoucí.

Ano tak nějak to je.

Mlčeti Zlato : často po ránu filozofuji. Bolí mne , jak se dnes lidé k sobě chovají. Jinak děkuji.

Hezky jsi to napsala.

Psavec : krásně napsáno. Je to tak. Děkuji.

Psavec : ano, je to tak. Díky.

Vztek a zloba otravuje duši.

Jak je v srdci terplo, tak zima nevadí.

Dnes bylo větrno.
Ale i tak se den prošel s rozvahou

MLčeti Zlato : jak líbezně napsané. Děkuji.

Krásný vhled je na ten boží svět, kéž promítne se i do srdce.

Mlčeti Zlato : když myslíš ? Já jsem bojovnice. A vykračuji ráda.

Dandy : díky.

To dokážou jen ti nejlepší a nejčistší. Krásné obrátit se zlobě zády a vykročit za radostí.

Vztek a zloba.
jen nitro tíží.
Ja Harpie vzhliží
pro svou kořist.

Úsměv znitra vzkvetli
čí oči se zněj spletly.
započly se smát.
Opadl chlad.

Hněv nic nepřináší
i sny krasné plaší.
Kežby se jak mlha
v slunci rozpustil.
A mysl opustil.
Však číhá jako skřet
jetu hned.
Než by jsi se nadál.

Taková bolestná.

Putri : děkuji za nahlédnutí.

pěkná! :)

Mlčeti Zlato : ano, inspirovala mne tvoje báseň "Ráj čeho ?" Duše a tělo žadoní
A srdce je zas na koni..... Tvé básně čtu ráda. Děkuji.

Jak je to krásné promícháno s tím bolavým a člověk si nikdy nedá pokoj.