o očích MakovÉ panenky...tady mi to Ý na konci fakt trhá uši ;)
...a jinak - času neporučíš...sentimenty :)

LadyLoba: Je mi líto, ale tvá snaha vysvětlit Elišce krkolomně něco, co neuměl vysvětlit ani autor sám, nebyl dobrý nápad.

Za květem tulipánu barvy nachu
A nebo za okvětím slunečnice?
Tam myslíš, že se ráda skrývá?
Tam přebývá ta poběhlice?

Proč tedy nenazvat ten druhý květ?
Vždyť snadné je to přec.
Pak místo pachu prachu střelného
Je jasno hned.
A duše na perutích letí.
Pak nemusím být zvěd,
Jen proto, abych rozpoznal,
Zda je to pampeliška nebo kůň.
Koniklec nebo pampeklec.

Eliška Vobrubová: a co když tam je jeden tulipán a zatím trebars v ruce ještě ovětní lístky ze zcela jiné kytky?

Povedené. Zajímavý konec.

Velice dobré a podle mě bez trapného rýmu. Snad jen "do strašně velké lásky" se mi tam nelíbí a upravil bych to, ale jinak se mi to líbí ;)

hodně povedené dílko

No vida, to je docela dobré; a mně to nepřekáží, že smutek je on, a štěstí ono, alespoň tam ty ženské lépe vyniknou; dokonce bych řekla, že není podstatné, aby všechny postavy byly ženy.

Človíčku, proč se tak vztekáš? Stačí opravit chybu, netřeba se říznout.

Oprava překlepu:
správně má být *signifikantní*:-)

Eliška Vobrubová: Pardon že reaguji takto podrážděně, ale mám se z toho říznout? Řiďte se raději mou radou. Děkuji.

Umělé nic je příznačné. Sygnifikantní.

Jinak jen tak na okraj: Znavený veterán je rodu mužského, takže první verš má správně znít:
Znavený veterán vraceje...
(...jojo, když chce básník používat přechodníky, je dobré, když je umí:-D)

Přihlížející to mají nejlepší :-D

Ano nic se nedoví zejména v tom případě, když tázaný nechce nebo nedovede odpovědět. A to je koneckonců taky odpověď.
Ani nevím, má-li smysl psát o tom, že vidím-li někde problém, může diskuse o něm buď pomoci mně nebo té druhé straně (nebo dokonce i oběma zúčastněným... a někdy dokonce i přihlížejícím:-D).
Ovšem s tímto tvým postojem to, vážený slovutný autore, opravdu nejde.
Jinak děkuji za nevyžádanou radu:-)

Eliška Vobrubová: Ano, je to i možná proto, že kdo se moc ptá, leckdy se nedoví nic. :-) A pokud máte problém s mými básněmi, tak už mne vícekrát nerozklikávejte. Přeji pěkný den. :-)

*jen o prvním dvojverší...

P.S.: ... a to se stále bavíme je o prvním dvojverší... a co teprve ty další otázky...

jayjay: Děkuju, náčelníku, že ses mě zastal:-)

Kdybych neměla problémy, nemusela bych klást otázky.
Myslela jsem, že když mám možnost potkat se s žijícím autorem, že mi v objasnění pomůže, abych text pochopila.

Ad barvy:
Právě proto, že velice dobře vím a chápu (napsala jsem to hned v prvním komentáři k básni), že nachová a žlutá jsou naprosto odlišné barvy, mám ten problém, že nevím, jaký teda je ten tulipán. - Jinak ano, můžeme se dohadovat o tom, co je květ, všichni si to můžeme o pestících, bliznách atd. nastudovat (někteří si to pamatují ze školy, někteří se o tom třeba právě učí...). Když už jsme ale u toho, tak pokud nejsme zrovna přírodovědci (a patrně i ti také, pokud nečiní podrobný popis pro atlas rostlin nebo odbornou publikaci jinou), tak obecně vnímáme květ podle barvy okvětních lístků, z čehož plyne, že když se řekne "za květem tulipánu s barvou nachu", znamená to, že květ tulipánu je nachový. Ovšem když se řekne "se žlutými okvětními lístky", znamená to, že ten květ je žlutý, protože právě podle barvy okvětních lístků říkáme, jakou barvu mají květy té které rostliny - takže buď můžeme říci, že květ je žlutý a nebo že květ je nachový - pokud je žlutý, má žluté okvětní lístky, pokud je nachový, má nachové okvětní lístky, neboť ty okvětní lístky jsou součástí květního obalu (v případě tulipánu je květní obal tvořen výhradně okvětními lístky), který chrání vnirtřní orgány květu, to jest pestíky a bliznu.

Ad oxymoron:
Tento pojem platí pro spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje - jedná se o logický spor - například: horký led, sečtělý analfabet, pravdomluvný lhář, pokorný náfuka, poctivý zloděj, empatický tyran... V tomto smyslu nachový květ a žluté okvětní lístky nejsou oxymoronem, ba ani žlutá a nachová ne; dokonce to nejsou ani barvy na opačné straně barevného spektra, aby se o nich mohlo mluvit jako o protikladech (ke žluté je to modrá, k červené zelená).

Píše-li autor, že svůj výklad má, proč se zdráhá ho zveřejnit a nepomůže té "dané osobě" která klade otázky? .... Že by to bylo proto, že to vypadá jaksi zajímavěji (alespoň patrně v jeho vlastních očích)? Nebo proto, že se autor domnívá, že lepší zůstat tajemným a tajůplným básníkem? Nebo snad proto, že tato póza je pohodlnější?

To jo, ale to je přeci úplně jiná logika, která s tím o čem jsme mluvili nesouvisí. Sto lidem nechutná báseň na sto způsobů.

jayjay: Sto lidí, sto chutí a tak je to i s básněma. No ne? :-)