nedokážu milovat bez bolesti,bolest léčím láskou bez milování a až tam kde jako by nic není,kde nohy ztrácejí se v mlze ,tam ji potkávám,prostou, nezdobenou bez příslibů,bez chtění.Nelze ji ztratit,kdo jí ve tmě nezná,ten na světle projde kolem bez povšimnutí.

Homér: Ty jo, takhle myšlenka dala tý básničce celkem nový rozměr.

Ano.

Je krásně hravá, hravě krásná.. hezky plyne, ale nakonec je vlastně smutná.. ten závěr.. ten je nejvíc..

Zajímavé. Jestli je to psané pro dítě či pro dospělého.

Mlčeti Zlato: Jsem moc ráda!

jo_: Moc ti děkuju!

Líbí se mi z mnoha důvodů i z těch, na které jsem nepřišel.

Tak krásná... a je v ní úplně všechno...

AndersA: Jsem ráda, že tě oslovila - a zároveň mrzí, že bolí.. děkuju!

AndersA: Děkuju!

Je to dost silné. Dokázala jsi na mě úplně přenést ten pocit, bolí a řeže.

Krásná báseň, hlavně ten konec.

none: Je. A je taky úžasné, že pro každého to můžou být úplně rozličné věci. Ach ta znaménka.. :-)

Někdy je zvláštní, co všechno dokážeme na druhých milovat. A znaménka mlčí.

DDD: Děkuju moc! Ano, od takových pocitů raději co nejdál..

Přes kufry cesta nevede... Opravdu moc hezky napsáno. Nerad bych se tak kdy cítil.

none: To mě moc těší! A od tebe o to víc, že tu tvou prostě obdivuju... díky!

AndersA: ... :-)

Líbí se mi, celá. Kdysi napsala podobnou. Budu ji mít v ročence...
Máš hezkou poezii.