přidáno 02.01.2019
hodnoceno 11
čteno 1187(14)
posláno 0
Dotkni se mě
naposledy
a až bude po všem
svleču šaty
Juliiny

Kéž bych stihla spočítat
veškerá tvá znaménka
a lásku narvat
do scénáře


každý ale stojíme
na jiné straně opony


a diváci s lhostejností
tleskají
přidáno 21.03.2019 - 00:03
holka.přes.ulici: já jsem zlej. Já jsem se na to těšil už prvním (a zatím posledním) shlédnutí.
přidáno 20.03.2019 - 18:00
Severak: ..ale po xtém zhlédnutí už to pak začala být otrava, nebo ne? :))
přidáno 15.03.2019 - 09:21
naopak, diváci si to užívaj, když postavy trpí. Třeba já jsem se celej Titanik těšil na to, kdy už konečně půjde ke dnu. :D
přidáno 14.03.2019 - 10:49
Yasmin: Děkuju moc! ..a to smutnění, bez něj to jednou určitě půjde.. :-)
přidáno 08.03.2019 - 22:41
Moc se mi líbí tvá přirovnání, tak hezky se to čte, ačkoliv... je v ní tolik smutnění.
přidáno 11.02.2019 - 12:17
Mlčeti Zlato: Jsem moc ráda!
přidáno 04.02.2019 - 12:56
Líbí se mi z mnoha důvodů i z těch, na které jsem nepřišel.
přidáno 11.01.2019 - 10:26
AndersA: Děkuju!
přidáno 10.01.2019 - 10:40
Krásná báseň, hlavně ten konec.
přidáno 08.01.2019 - 10:38
none: Je. A je taky úžasné, že pro každého to můžou být úplně rozličné věci. Ach ta znaménka.. :-)
přidáno 02.01.2019 - 22:35
Někdy je zvláštní, co všechno dokážeme na druhých milovat. A znaménka mlčí.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Naposledy Julií : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pověz mi
Předchozí dílo autora : Tisíc kufrů

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming