Hej, hou, moc dobré, moc, moc...

Nic pro me, mozna pro jine modernejsi lidi jo., ale ja jsem stara rezava konzerva.

připomíná mi to fyzické básnictví od Petra Váši. chtěl bych to vidět v takovém provedení :)

Přála bych si číst jí ve čtrnácti, ne o deset let později. Ale děkuju i tak.

Tohle je absolutně nejlepší báseň tady. Velká poklona.

peckovní

lidus: Moc děkuji :) Bude to asi znít nehezky a neskormně, ale ano, něco tuším :D

Meluzina: Děkuji za komentář :) Rytmus je naprosto rozhozený, a to částečně úmyslně. Nějak se mi to prostě nechtělo česat, protože mám pocit, že někdy to češu až moc. Teda ne, že bych nějak často pracoval s klasickým rytmem a metrem, ale občas mě rozčiluje "významování" rozdělováním do veršů, optická rytmizace přiměřenou délkou veršů atd., i když ani v týhletý básničce jsem se tomu nevyhnul :D Nevím jestli jsem srozumitelný, ani jestli to vůbec dává smysl :D

lakomec: Děkuji :) patos se mi občas do básní vkrádá, děkuji za připomínku.

Znepokojivá, ale... Máš talent, víš to?

Zajímavé, místy by mi sedlo trochu více rytmu... takové tik ťak...nicméně moc se mi líbí ten popis životních situací bez příkras.

krvácet aby jednou mohla
vpustit další život do světa

Abych byl konkrétnější, nejvíc mě rozhodilo toto. Slovo krvácet je natolik silné v tomto kontextu, že jeho opětovné užití (jak se tomu říká? epanastrofa? :D) zabřehá do nechtěného patosu. Klidně bych oba tyto verše zkrátil na jeden. Ale já stále redukuji a redukuji a mým věcem pak nikdo nerozumí. Omluvám se redukci, pokud na ní svaluji svou neschopnost. :D

Kriticky se k tomu asi nedokážu přesně vyjádřit. Místy mě něco rozhodí, ale jinak myslím povedené. Na mě to zapůsobilo. Konečně někdo, koho to taky štve už lehce po dvacítce.

Zajímavé dílo .

myslím, že by to mohla být pěkná písnička...
líbí se mi "hanbatá" borová šiška :-)

Myslím, že jsi tu vlastně už popsal "jaké to vlastně je.
to blízko". Líbí se mi.

pekne a dobre vystihnuté

Tohle je takový slovní balet, i když teda ty obrazy, pro mě se příměr k baletu asi nehodí. Každopádně jeden povedenější než druhý.

Připomíná mi to Hraběte, takové rozervané psaní. Moc pěkné!

Parádní věc. Krásně jiný úhel pohledu než se rozněžňovat nad kvítky. Pročpak jsem si asi vzpomněla na Den trifidů...?