Drobečky pocitů do veršů vkládáš,
z kávové sedliny budoucnost hádáš.
Drobečky touhy své nabízíš světu,
srdce máš na dlani jak růži v květu.
Komu svou budoucnost do rukou vložíš,
s kým drobky pocitů na lásku složíš?

annaav: proto lidé touží po "slepování"... chtějí být součástí "velkého kusu" :-)

oslov radek: Pajalord: děkuji :-)

Jan Urban: jako řešení to beru. Začni

Mlčeti Zlato: smrt toho obvykle moc nenamluví :-)

i žIVOT čLOVEKA JE ODROBINKA Z NEOHRANIčINEJ VEľKOSTI žIVOTA.

Super

Pěkny :)

Rozdrobíme svět i sebe navzájem.

Smrt mlčí před verši.

jo_: Orionka: slnečnica: děkuji :-)

Mlčeti Zlato: ?

tak něžně krásná...

Dobrý je to.

:)

Ano.

Dickens: nemusíš :-) ale zvědavost Ti nedá...

samá cizí slova, musím se podívat do naučného slovníku

Homér: Tvého nebo mého? Vzteku... možná ;-)

Homér: ale prd ;-)