človiček: To je velká a smutná pravda.
Bohužel mohou být vzpomínky, na to dobré i to špatné, někdy silnější, než ten neobyčejný přítomný okamžik.

Ayla: Děkuji.

Minulost v trakači vetchém za sebou taháme do rozpadnutí jeho kol. Mnozí i po té madlo rukojeti křečovitě svírají, i když za nimi už nic není.

Ten konec je vážně boží.

Kulturní spodina... :) připadá mi to povědomě

Většina lidí byla již v situaci , že se mělo odejít.O to víc musím autorku poprosit o pokračování pro Nás , kteří jsme nakonec nevykročily a zůstali doma sedět na prdeli.

Moc hezká hexalogie. Doufám, že to "už nemám co říct" bylo jen součástí vzkazu na stole. Díky.

Světýlko na konci tunelu...
Moc fajn, jdu na pokračování.

shane: Ano, mám to stejně.
V pořádku. Nesoudím, člověk se občas proste zapomene. :)

Daisy Moore: Asociace jsou podivné potvůrky! Já teď zase dost čtu a člověk si ze všeho něco vezme a přemýšlí o tom. A já když čtu, ponořím se do toho a sám to prožívám...:-)
Omluva za chybu, kdy jsem jednou napsal relaksace
a netrklo mne to, byť o kousek dále už to mám správně. Člověk sleduje myšlenku a zapomíná na formu...A to jsem míval z češtiny zpravidla jedničku a skvělou učitelku! :-)))

Birtiri: Jsem potěšena. Děkuji :)

shane: Děkuji za vysvětlení. To je opravdu zajímavé. Vezmu si to k srdci i v reálném životě. Díky

Libi

Daisy Moore: Četl jsem teď Valkýry od Paula Coelha. Druhá mysl je taková ta myšlenka na pozadí.
Ty popisuješ takový stav relaksace, kdy se snažíš nechat vše odplynout, vyprázdnit mysl (dělám teď s youtube, je tam hluboká relaxace čaker) a najednou se na pozadí objevuje ta myšlenka, u tebe na odchod.
S tou prý se nemá bojovat, naopak s ní pracovat, rozvinout ji a ona pak sama zevšední, vyšumí a odejde...V knize jedna z hlavních postav pořád řeší seznam hostí na nějakou oslavu.

shane: Nejspíš zcela nerozumím...mohl bys svou myšlenku nějak rozvést?

človiček: Souhlasím, že se člověk své minulosti nikdy úplně nezbaví. Myslím, že by ani neměl. Utváří nás... A i když si dotyčný třeba myslí, že minulost už nechal za sebou, ona ho dříve nebo později stejně doběhne. Zaskočí ho zcela nepřipraveného a už je pak jen na něm, jak ji přijme a co s ní ve svém životě udělá. :)

Druhá mysl...

Mockrát jsem chtěl najít nový přístav, ale kotva vždy držela pevně.Stejně bych si vše táhl do nového prostředí sebou.

Daisy Moore: O.K.! Taky si někdy trochu vymýšlím a život občas plyne jinak, než bych si přál. Tvůj příběh je velmi sugestivní, byť z těch tvých reakcí na komentíky si domýšlím jiný...Možná to tak i je, možná je něco jinak. Kdo ví?
Tak ať se daří už jen dobře! Děti jsou velká inspirace a učí nás pravdě o životě...
P.S. Taky moc nemusím alkohol a to jsme na montáži slavívali dost často. Teď jsem občas vypil tak tři pivka (10) ve sportbaru, když jsem tam šel na fotbal.
A teď v týdnu jsme trochu slavili, rok vnučky a dvoje jmeniny. Připil jsem šampaňským, my chlapi jsme měli pár vodek a cucal jsem bílé vínko.
Ale jinak jsem čajovej! :-)

vanovaso: To mě opravdu těší. Děkuji za krásnou reakci.