jo_: Aktivita a posun jde totiž často v rozporu s tím, co je potřeba - přijmout a spočinout v sobě. Obrátit se do sebe totiž nevyžaduje žádnou aktivitu.

jo_: A děkuju, žes tu básničku pochopila..:)

jo_: Hmm to je fakt, očekávání jsem měla obrovský. To teda nevim, jestli v těhlech situacích někdy budu střízlivá..:D Zatím to na to fakt nevypadá. I když je to náročný, necítím se na srdci unavená. On je ale právě rozdíl mezi tím umět přijímat, co je, a být rezignovaná.

jo_: Děkuju :) no pořád se s tím mydlím :D já totiž pořád něco chci, jsem zvyklá svůj život někam směřovat, ale jsou situace, které mě očividně neopustí, dokud si to nepřehodím.. Že nic není prázdné, je zajímavá úvaha. Jen tam totiž najdeš, co nutně potřebuješ. Sebe. A co to konkrétně bude, tak to fakt jeden netuší. Je to ale nutný..

očekávání... o tom to celé je, však? kdybychom neměli očekávání, nepřiřazujeme tomu žádné emoce, nevyrábí si sami v sobě onu bolest, která nemá racionální základ... nehroutíme se... jen prostě s otevřenou náručí přijímáme a jsme... krásný, děkuju...

je to přesně tak, v tom nic je vlastně úplně všechno, protože ani to "nic" není úplně prázdné... baví mě tvoje úvahy a zamyšlení... bezva :-)

Akaia: přesně tak, jak říkáš.. :-)

slavek: dekuju... je hezke, ze jsi se zastavil.

Tentokrát se to složilo "na první dobrou". V nic je všechno.
Někdy mívám stejný pocit. Neveselé, ale moc díky.

Danielovna: dekuju. Ono to tak ve skutecnosti opravdu je... je to jak slehnuti, jehoz elektrika me provazi dalsich par hodin, se kteryma se musim vyrovnat. A pak znova. Synchronicita nam funguje, a vlastne nevim, jestli z toho mam radost.

Proč každé naše setkání šlehne je nejvíc. Tam je všechno♥

slavek: Dekuju ☺ musim rict, ze jsem sama prekvapena, jak to vyslo. Myslim si, ze je to napsane trochu sloziteji, ale mam dojem, ze tam nic nechybi. Ja driv hlavne psala pocitove a pak se to leckdy nedalo pochopit.

Přečetl jsem a ... Přečetl jsem znovu a začaly se vynořovat pocity. A najednou se to všechno složilo s vyjádřené pocity udeřily a naplnily. Moc dobrý.

Leslie: :-*

jo_: Máš pravdu, musím říct, že když se nějaké tendence pojmenují, definuje nějaké schéma chování, tak je to, jak kdyby to nad tebou konečně ztratilo kontrolu, a tys to mohla rozpustit a posunout :)

Akaia: hodne zajimavy cteni a zjisteni.. krasny, jak se v nadnesenem slova smyslu bevedomi meni ve vedomi.. a to vedomi se najednou otevira a vsechno do sebe zapada a ma smysl a clovek najednou citi tu lehkost byti.. :-) super ;-)
moc dekuju za odpoved ;-) a preju, at se dari a najdes to sve stesti, at uz je to cokoli :-)

jo_: Hmm "nic nedostanu" je prostě můj ne úplně vyřešený problém ve vztazích, začalo to samozřejmě doma s tátou. Byla jsem hrozně skřípnutá, že nic z jejich strany necítím a šílená tím, že nebudu pak ani nic cítit já. Takže se ještě občas objeví muž, který ve mně tyhle pocity vyvolá, a já, abych nemusela zažívat to, co mě doma drtilo, tak jsem vždycky radši vzala osud do svých rukou (mužská energie), abych dostala to něco, protože jsem si myslela, že když to nechám na nich, tak mi zas nic nedají (myšleno citově), a já budu znovu žensky zraněná. Prostě obrana, abych nemusela znovu do toho dlouholetýho pocitu. Ale jednou se tam člověkl musí vrátit, aby se to konečně uvolnilo a já mohla žít opravdový vztahy, a ne svoje traumata ;)

Akaia: takovy to kdyz si te odpovedi nachazi samy... super.. ono je nakonec asi lepsi, kdyz to clovek necha jen tak plynout, nez kdyz to krecovite drzi a urputne se snazi.. co myslis tim "zase nic nedostanu"? tohle me zajima, kdy clovek jednu a tutez vec najednou zacne vnimat jinak, jako by se probudil a citi kazdou bunkou tela... wow, hodne poutavy povidani s tebou.. ;-) diky ti za to :-)
btw. urcite to za to stoji! :-)

jo_: Děkuju :) já jsem si dneska uvědomila další díl skládačky. Když se mi někdo líbí, vždycky jsem začala být aktivní, vzala osud do svých rukou apod. Prostě jsem nevěřila, že dostanu to, co chci. Měla a mám zraněnou ženskou část sebe sama, takže u mužů, kteří mě zajímají, se před tou svou ženskou stránkou schovám do mé mužské, a ono to pak samozřejmě nefunguje. Tak jsem dneska zkusila vlést si do té své zraněné ženské a zůstat v ní i se strachem, že zase nic nedostanu. No a samozřejmě - na cestě domů si začal se mnou povídat jeden sympaťák, dostala jsem najíst a pozvánku na další akce. Takže asi tak, stojí to za to, i když se nám do té ženskosti nechce ;)

tohle je hodně zajímavý čtení... a hodně zajímavý myšlenky... díky ti za to zamyšlení a zastavení v čase... myslím, že ještě několikrát se vrátím...