Milý Amadeo! To je neuvěřitelné, ale zrovna včera jsem si pročítala Tvé staré básně a říkala si, jak tady Tvá poezie chybí... To je krásná náhoda :) :)! Jsem tolik ráda, že ses tu zase objevil :)!
A je to velká krása... číst Tvé řádky! Nořit se do obrysů nejenom Tvých slov.
Objevuj se tu častěji, prosím! (zdraví Tě Yasmin :))!

Pěkné

Mini se mi líbí, má dobrou atmosféru...

Yasmin: Děkuji, Yasmin... Je mi líto, že už si nemohu přečíst nic od Tebe, měl jsem Tvé básně moc rád. Snad se mi někdy do ruky dostane Tvá sbírka a já hned, po prvních řádcích, poznám autorku. Budeš mi tady, v tom virtuálním, psaneckém světě chybět.

Moc krásné doufám že jednou to taky budu umět

Je to plné náhlého smutku, až mi přijde skoro nevhodné cokoliv k tomu psát. Snad jen...že naděje je. Třeba právě v podobě dětských očí. Že se stačí dívat. Do sebe samého. Že tam jsou kořeny. Duše. Kořeny začátků, smutků i ztrát.
(Drž se.)

Pro mě je to silná báseň. Je plná emocí, křehkých pocitů, přesto nádechy jsou úderné a tíživé a...přistihla jsem se, že ji čtu už po několikáté. A cítím z ní všechno (snad) podstatné.

Jako miniatura mi to nepřijde.. i tak líbí..

DDD: Někdy mám chuť zoufale křičet, ale zjistil jsem, že je lepší se nadechnout, a ten vztek a beznaděj zpracovat jinak. Těší mě, že ses zastavil...

Miňko: Mizim Vdálce: Děkuji...

Jsem rád, že si můžu zase počasí přečíst něco od Tebe. Zvláštní báseň. Možná si ji špatně vykládám, ale mám z ní pocit bludiště, nebo pasti, něčeho bezvýchodného. Takového toho tápání, kdy si člověk není jistý, jestli má za něco dávat vinu sobě, nebo spíš druhému. Není laciná. Ještě si nad ní popřemýšlím.

Taky se mi líbí...

Smuténka ale líbí..

vanovaso: človiček: Psavec: slavek: Děkuji moc za zastavení.

Dobře popsané pocity smutku, ve kterém se člověk utápí. Je to něco jako, jak já tomu říkám, "podvečerní strašidýlka"...

Moc se povedla.

Výborná, úderná, odtažitě vyzývavá na návnadu perfektní. Štika jasná. :-)

Krásná.

Kolem toho koryta proroti i po jeho proudů
když srdce chvylku netiká
ta voda vlaží oudú.
Písen tichá s oparem se žene do údolí
Na večer i nad ráne
v očích drobky soly

Černoskvost: Děkuju... Omlouvám se, že reaguji až teď, dlouho jsem se tu nezastavil, a dnes mě po přihlášení překvapil tento Tvůj krásný komentář. Vlastně mi došla slova... asi proto, že si jich velmi vážím a moc mě těší, že se Ti báseň líbí. Díky moc!