2160.gif
datum 04.09.2014
ying-yang 46, žena, neměsto
mailbox

komentáře uživatele komentáře k dílům uživatele :

všechny
přidáno 23.11.2017 - 08:06
komentářů18
Pfff, muškáty, líto by mi bylo jiných bylin:-)
přidáno 22.11.2017 - 18:07
komentářů10
Krásně jsi tu atmosféru letního večera vystihla. :-)
přidáno 22.11.2017 - 17:34
komentářů18
Mlčeti Zlato: moc děkuju za komentář :)
přidáno 22.11.2017 - 17:34
komentářů18
Yana: to mě moc těší, původně to mělo být haiku, ale prostě jsem to tam nějak nemohla napasovat :))
přidáno 22.11.2017 - 17:34
komentářů18
DDD: od tebe mě kladný komentář těší dvojnásob.. díky.. :) a to ostatní tě jenom ctí! :)))
přidáno 22.11.2017 - 17:33
komentářů18
pilgrim: to já jsem takovej věčnej pozorovatel a přemýšlitel :)) díky ti
přidáno 22.11.2017 - 13:20
komentářů18
Melancholie až z ní je zima, ale nádherná ve své prostotě.
přidáno 22.11.2017 - 11:51
komentářů18
Znám ten obrázek :-) a moc hezky jsi ho popsala
přidáno 22.11.2017 - 08:22
komentářů18
Je to pár dní, co mě zaujal stejnej obrázek. Moc pěkně se ti to povedlo zachytit do slov. Fakt krásný! Btw - letos jsem kupodivu muškáty stihl uklidit!!! :-)
přidáno 22.11.2017 - 06:43
komentářů18
Líbí, umět se zastavit a pozorovat detail, to samo o sobě je velké úmění :)
přidáno 22.11.2017 - 04:11
komentářů18
kmotrov: zajímavý komentář, ale momentálně v tom vidíš mnohem víc, než tam opravdu je..

v této básni muškátové květy nejsou jinotajem.. jsou to čistě jen muškátové květy, kterých jsem si všimla uprostřed jednoho velkého sídliště - "vprostřed života".. byly pokryté námrazou a ten obraz, ač zdánlivě krásný, na mne působil smutně - "smutně zdobící"..
přidáno 22.11.2017 - 04:08
komentářů18
korálek: to mě těší, díky :)
přidáno 22.11.2017 - 01:27
komentářů18
Líbil by se mi k tomu název:
Podzimní rovnodennost.

A trochu jiné členění:

vprostřed života
tiše sleduji
jak bojují s mrazy
lidmi zapomenuté
muškátové květy

smutně zdobící
okenní parapety

Ta rovnodennost by korespondovala s tím co píšeš -" vprostřed života," máš zhruba tolik za sebou jako před sebou. Brzy se stmívá, přichází mrazíky, ale ještě máš v sobě léto, pořád kveteš, pořád jsi hezká a je Tě škoda sundat z okna. V tomhle kontextu bych přemýšlel nad tím, čím bych nahradil slova zapomenuté a smutně.

Tohle všechno je možná v přitažlivosti květů na podzimním parapetu.
Ale jen možná...
přidáno 21.11.2017 - 22:52
komentářů18
Líbí se mi, reálný postřeh ze života - hezky ztvárněný ))
přidáno 19.11.2017 - 21:59
komentářů17
korálek: děkuju :)
přidáno 19.11.2017 - 19:40
komentářů17
Velmi dojemné a lidsky hluboké ...
přidáno 19.11.2017 - 10:59
komentářů17
Singularis: děkuju ti za zajímavý komentář :) souhlasím s myšlenkou, že člověk se nejprve musí setkat s laskavostí (a tím, co dokáže), aby sám mohl být laskavý.. je mi jasné, že závěr pro tebe musí být opravdu náročný.. každý jsme založený jinak a není to nic proti ničemu..

obdivuji, že máš v sobě jasno.. upřímně, já karmu až tak nastudovanou nemám (ocením, pokud bys měl/a chuť zde nějak stručně popsat tu, se kterou se do nějaké míry zosobňuješ).. co se týká svědomí, někde jsem četla takové moudro, se kterým se zase zosobňuji já - svědomí ti nezabrání vykonat hřích, ale zabrání ti, dostatečně si ho užít..

pohled na umírání.. také dobrý postřeh.. ano, velmi často se píše, že v posledních chvílích se člověku před očima promítne celý jeho život.. přidám svou vlastní zkušenost - náš dům stojí v úseku častých dopravních nehod.. dostala jsem se zde před pár lety do šílené dopravní situace.. ve zlomcích následujících vteřin se událo zhruba toto: - uvědomila jsem si, že je to konec a já nemohu udělat naprosto nic proto, aby to bylo jinak.. - jediné, co mi proběhlo hlavou bylo "to je pěkně trapný, zemřít pár metrů od domu".. - pak jsem ucítila bolestné mrazení kolem srdce a celé tělo se mi jakoby "vypnulo".. měla jsem otevřené oči, ale už jsem v tom těle neexistovala.. - probralo mne nepřetržité troubení z jiného auta, které zapřičinilo, že se agresivní řidič, který mne do té situace dostal probral a protože na rozdíl ode mne to ještě mohl zachránit, nakonec se mi vyhnul.. mám pocit, že řidič, který začal troubit, mi tehdy zachránil život..... tohle jsou pocity, které nevymažeš.. jediné, čemu se dodnes divím, že jsem si v té chvíli vůbec nevzpomněla na své blízké, děti.. prostě to tam nebylo..
přidáno 19.11.2017 - 10:59
komentářů17
kmotrov: určitě to nevnímám jako kritiku.. dalo by se to napsat podle osnovy, kterou jsi nastínil ty.. ale už by z toho vznikly jiné dojmy a pocity.. a to jsem nechtěla.. nicméně, třeba se o to někdy pokusím, je to psané na základě skutečných událostí a pozadí otázek, na které se ptáš, znám.. materiál k rozšíření by byl.. uvidíme..


na jednu otázku ti ale odpovědět mohu už teď.. kde v sobě bere sílu ta hodná ošetřovatelka? čerpá ji hlavně z úsměvu těch, kterým dokáže nějakým způsobem k tomu úsměvu dopomoci.. a může jít o naprosté maličkosti.. třeba jen milé slovo.. pohled, dotek..

pokud tě to dojalo, pak máš v sobě dost empatie a citu.. těší mě to.. :) vlastně i díky té vysoké míře brnkání na po.city čtenářů, jsem tam hodila ten epilog.. je také dle skutečné události, skrývá v sobě kus pointy a myslím, že to celé trošku odlehčí.. :)
přidáno 19.11.2017 - 08:06
komentářů17
Z této reportáže mám velmi příjemný pocit. Takovou "nepřítomnost samoty v tíživé situaci" jsem ještě nezažil/a. Myslím, že člověk se musí nejprve setkat s laskavostí, aby sám mohl být laskavý. Podobně jako Jean Valjean v Bídnících, kterého nenapravilo devatenáct krutých let na galejích, ale jeden laskavý čin duchovního ano. Text se mi líbí zhruba po to otevření okna, zbytek je popsaný způsobem, který pravděpodobně překračuje meze mé schopnosti imaginace.

Co se týče karmy, Wikipedie rozlišuje buddhistickou (v rámci života) a hinduistickou (mezi životy). Na základě svých zkušeností jsem postupně dospěl/a k paradigmatu, které je buddhistické karmě velice blízké, takže bych mohl/a říci, že v ni de facto věřím; myslím, že je to vliv svědomí, vždyť přece právě svědomí člověka trápí, když udělal něco špatného, a odměňuje štěstím za to dobré. V hinduistickou karmu nevěřím.

Když to vezmu jako pohled na umírání, vadí mi tam takřka stoprocentní orientace na současnost. Vždy jsem si představoval/a, že umírání má předcházet hodnocení a posouzení vlastního života; slyšel/a jsem, že se říká, že umírajícímu "proběhne před očima jeho život ve zlomku sekundy". Ale možná to závisí na jeho vlastní víře, někdo třeba věří, že jeho život bude zhodnocen až po smrti, a tak ho nenapadne hodnotit ho sám...

Děkuji za tuto reportáž. Budu se k ní vracet, až budu zase někdy sám/a a slabý/á.
přidáno 19.11.2017 - 08:02
komentářů17
Dojalo mě to. A uvědomil jsem si, že jsou věci, které dokáže napsat asi jen žena. Bylo by zajímavé to rozvinout víc do šířky. Jaká byla umírající paní když byla mladá? jako hodná ošetřovatelka, nebo jako zmalované vajíčko? Jaký je všední život hodné ošetřovatelky, kde sama bere sílu?
Ale to neber jako kritiku, je to citlivě napsané.
Príma.
1 ... 12|13|14|15|16|17|18|19|20|21|22|23|24|25|26 ... 175
» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
Sucháč řekl o Makyna :
Vycházející hvězda české poezie... Pokud se odvážíš a vydáš sbírku (a dáš mi vědět, že se tak stalo:-)), budu určitě mezi prvními, kdo si ji koupí... :-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming