veselé... fakt jsem šťastná , že nemám a nikdy jsem tyhle problémy neměla, ale tohle pobaví, ...

Sucháč: to mě těší, díky :)

vanovaso: noo.. to bych ti pak doporučovala přečíst román "Prokleté ruce" od Máta :)) mmchodem, je prostě úžasnej!

Amelie M.: ale srdce stejně vždy vyhraje;-)

Zatraceně povedený smeč, jen co je pravda, ale když si někdo naběhne, jen ať ho tam má :-D Taky to u nás občas vypadá jak na Wimbledonu, i když nejčastěji se dohadujeme ohledně větné stavby, slovosledu a podobně... není nad to mít manžela a korektora v jedné ososbě. Díky za zpříjemnění dalšího rána.

taron: mám naprosto stejný názor taron.. díky ;)

vanovaso: i jeho, je někdy třeba.. myslím já.. :) děkuji

puero: líbí se mi Tvé zamyšlení a zvlášť ta poslední myšlenka :) Jo, máš pravdu, asi se na to díváme trošku jinak, ale určitě s nějakým přáním, touhou, nadšením.. to se asi prolíná, napříč generacemi, vědomostí i nevědomostí.. Hvězdy jsou prostě super.. ;) Díky za komentář..

Zasnít se, nemyslet na svět okolo...na ten paskvil, který jsme si z něj udělali...zaklonit hlavu a hledět...a snít...miluju takové básně...

To chce si občas vyjet (ať to šéf nevidí) na venkov. Někam do hor nejlíp. Tam je to těm předkům blíž. Ale ani tehdy, byť obloha už na tom bude podstatně lépe, se svým předkům nepřiblížíš v jejich tehdejším užívání si hvězd. Jednoduše proto, že ty se jim tou fascinovaností nevyrovnáš. Oni o nich věděli houby. Houby! Žádné černé díry, temná hmota, supernovy a velký třesk je nermoutil, neznali to! Neměli žádného Armstronga nebo Gagarina, který by si na ně sáhnul. Pro ně byly stejně nedotknutelné a nedosažitelné jako pro nás minulost, do níž ještě neumíme cestovat. My? My tam nahoru vyslali stovky družic, raket, orbitální stanice, laserové dalekohledy, vesmírné sondy a všechno jsme to dopředu dokonale propočítali. My zakloníme hlavu a ptáme se: Co je tam dál, tam kde jsme to ještě neprozkoumali, kde je tam život a až tady to nepůjde, kam se s lidstvem odstěhujem? Oni se ptali (pokud se ptali): Kdo to tam svítí? Zdaliž anděl ve sféře nebeské některé dobře ohlídá těch luceren? :-)

Amelie M.: Víš ono ani nechat si diktovat srdcem taky nemusí vždy dopadnou nejlíp :) já si nechávám diktovat srdcem a občas jsem taky v kelu :)

pěkné

rozum je v lásce jaksi navíc...

Leslie: dvakrát?? tak to nadvakrát smekám! :)) ten text je vážně delší, nemohlo tam ale nic chybět, ztratilo by to pro mě to kouzlo. Jsem ráda, že zaujalo, pojala jsem to jako experiment.. ale ty jsi odhalila tu podstatu.. ;) díky moc za milý komentář!

Zamila: noo.. někdy si člověk nepomůže.. :) nenaděláš nic.. díky

Psavec: to mě moc těší :) děkuju

Leslie: co dodat? děkuju moc za super komentář, to mě jen a jen těší!

Leslie: to mě moc těší, že si najdeš i mezi mou tvorbou něco, co tě osloví :) díky za komentář..

Skvělá, meditační! Bavila mě, povznesla mě a ten přednes je lahodnou třešničkou na ještě lahodnějším dortu.

Ha! A já ji přečetla už dvakrát. A to je co říct, na tak dlouhou báseň. Je to trochu jako úryvek z deníku ve verších, tím víc mě to oslovuje. Má to vtip a milou nadsázku, ale zároveň to nic nepřehání, je znát, že se za tím skrývá vážnější téma, které je moc příjemně odlehčeno, tak akorát. Navíc je to originální! Prostě pěkný počtení, alespoň tedy pro mě.

Krásná... Všimla jsem si toho i u jiných básní, máš zvláštní styl, takový prozaický, chvílema jsem si skoro nebyla jistá, jestli vlastně čtu báseň, ale líbilo se mi to a poetika je v tom určitě. Někdy mě takováhle poezie baví víc než jakákoli jiná a dneska jsi mi sedla do noty.

Taky znám místa, kde jsou hvězdy stejné, jako je viděli předkové. A také znám spoustu lidí, kteří taková místa vyhledávají. A to jsem rodilá pražačka, takže přesně chápu, o čem píšeš. Já na nebe koukám vždycky, i na městské s vybledlými hvězdami... o to víc si pak užívám, když jsem někde, kde zaří naplno.