Moc krásná báseň.

Velmi podařeným způsobem podané mně tak známé pocity... fakt to nesnáším...
Cink... je tu "šťastná"zpráva... ovšem šťastná budeš jen, když ji obratem rozešleš... který dobrák mi to zas poslal... jo tenhle blbec... no to jsem si mohla myslet... ten taky na všechno skočí... no jo no, on už je takový... má strach... co když budu mít fakt smůlu... co když opravdu minu své štěstí... co když už budu mít do smrti jen smůlu... co když mě pak přestane milovat... co když onemocním... já nebo někdo z mých blízkých... kravina... je to jenom kravina... přece nejsem pověrčivý pošuk... ale co když se opravdu něco stane... nebo co když se naopak něco nestane... jistota je jistota... to, že budu za blbku nějak přežiju... neodpustím si, že jsem neudělala všechno co šlo... i co nešlo... cink... cink... cink... cink... :-(

Orionka: ani nevím, že máš takový filtry.. přemýšlím, jestli je to možný :))

díky :)

Asi tě nepřekvapí, že naprosto souhlasím :). Já tyhle hrátky nejenom nemám v povaze, ale ani je neumím rozpoznat a vnímat, jak jsem už párkrát zjistila. Sluníčkoví lidé (pozor, neplést se sluníčkáři!) jsou mi rovnou jaksi podezřelí, ale přes ten můj filtr ignorance (ne záměrnej, jednoduše nemám na vnímání lichotek čidla) se jim stejně nedaří ke mě proniknout. Tak asi proto jsem tebou popisovaných plytkých sra... většinou ušetřena. Na druhé straně, jak píše DDD, jsou i pravá slunce, která bych takhle odrazovala nerada, a bohužel to asi dělám. Naštěstí teda nedůsledně, pár takových sluncí v životě mám a snažím se je pěstovat, to jsou ty nejvzácnější životní poklady.
Uf, to jsem se teda rozepsala, jsi inspirující! A napsala jsi to moc pěkně, výstižně a vtipně.

No, ono se to totiž do značné míry doplňuje s tím mým včerejším zápiskem. Cítím to podobně :-)

DDD: jasnačka.. existují opravdová slunce.. mám je kolem sebe a sama nejsem taková drsňačka, jak to může vyznít.. pomáhat jsem si zvolila i za svou profesi.. ale je pomáhat a "pomáhat" a to je to..

nepochybovala jsem, že porozumíš ;) díky..

Do puntíku! Ještě bych si dovolil kousek připsat. Ono pár těch opravdových sluncí fakt existuje. Poznaj se podle toho, že o tom vůbec nevědí a za své paprsky tím pádem nic nečekají. Pštrosí politika je jednoduchej a neskutečně výstižnej výraz. Snažím se jí nedopouštět. Ona s sebou totiž pořád vodí za ruku svoje dvojče lež...

Coby fanda neživé přírody skládám hold a připojuji jednu neumělou :-)

Trilobit

po dávné smrti
jsa rozštípnut ocelí
navěky žije

DDD: jsem ráda, že ti to navodilo takovou náladu :) máš pravdu, bez těch nadpisů by to byl fajn "příběh".. původně to tak vlastně bylo, já se ale nemohla dopočítat slabik a tak jsem to vyřešila takhle.. děkuju :)

Yana: díky :-)

Mě u toho okamžitě napadlo, jak by to vypadalo bez těch nadpisů. Stačila by drobounká úprava a krásně by to navazovalo. Ta slova bych pak dal jen do názvu celého díla a čtenáři by se tam sama automaticky dosadila. Každopádně se mi to moc líbí. Krásná, rozjímací nálada. Až mám chuť vyrazit v noci sednout si jen tak k potoku. Už bych tam asi i došel :-)

No mně se tohle líbí moc ta tvoje hra s hajku mě baví, jo to je pravda když čtu komentáře že asi by to někoho napadlo žes to ty

Singularis: jsi velmi reálně zaměřený/á a těžce domýšlíš některé obraty, které leckdy zůstávají na fantazii čtenáře.. :) plavit řeku jednoduše znamená, po ní plout.. nesmíš vše brát tak moc doslovně..

díky za zastavení

Krásné téma a velice působivé je tam opakování refrénu. A ta hudba tomu dodává moc příjemnou atmosféru plnou smutku a soucitu bez rozumu (tzn. čistě emocionálního).

Zaráží mě tam výraz "plavit řeku". Co jsi tím plavením mínila? Podle slovníku může sloveso plavit znamenat přepravovat po vodním toku, koupat či mýt proudem vody, ani jedno z toho ale s řekou zrovna moc dělat nejde - řeku nejde ani přepravit po vodním toku ani vykoupat ani umýt proudem vody. (Natož řeku času...)

Ginnare: díky za návštěvu..

taron: já díky, taron

Zabolela :'(
Takové ztráty jsou rány, jejichž hojení je dlouhý proces...

Orionka: jj.. vystihla jsi to asi přesně :) díky

Tohle by mě určitě tolik nezaujalo, za mě správná volba. Tohle jsou takové vlnky, milé, pohladí, ale za chvíli o nich už nevíš.

nejde o smutek jde o princip básně a života a to donutí k zamyšlení a tedy k osobnímu růstu, díky.