Připomněls mi nastávající volby, zvolit si můžeš, ale to je asi tak všechno…

hm.., když se usmívám - je nutné mít na paměti, že se mohu stejně tak rychle mračit a když se mračím ...vím, že se stejně tak rychle můžu začít smát...záleží asik opravdu jen na nás, kterou cestu si vybereme.

nemáš asi načteno moc básní, vypadá to, že jsi začátečník, někdo se vypracuje časem, někdo je věčný začátečník = hm...co je vlastně lepší? Být profikem, nebo věčným začátečníkem, bez vyhraněného stylu a takovým jakoby nepopsaným svobodomyslným listem?
Jsem jednoznačně pro to druhé! Zatím :))

Hezky jsi to napsal.

Povedla se.

líbí

Ať jsme dobří, nebo špatní - všechny nás čeká stejná odplata = smrt ...zdá se tedy, že je lepší být spíše lumpem...

pěkné to máš :)

Jenže některé prameny protékají krásnější krajinou, než ty druhé..

Tvá myšlenka se mi moc líbí, hezké.. :-)

to je pravda, hezké :))

ublížit nám mohou všichni, i cizí, ale od nich to tolik nebolí...:) - je to ale vše jen náš subjekt. pocit, oni ubližují mě a já jim, jak oni neví, že ublížili, tak já často taky nevím, že se jich něco dotklo...je to složité. Pěkné zamyšlení.

A víš,že je spousta těch co se lásky vzdajíjen proto že je to pohodlnější,mě to rozum nebere a ty to máš hezký

taron: takže další podsvíčková schovávačka :).

To mi připomíná mluvení...jako děti se učíme mluvit, číst a psát, potom se díky tomu ve školách učíme to, co pochopili ti před námi. Ale dál nedokážeme z hlavy dostat hlas, který neustále mluví a porovnává a kritizuje...utišit ten hlas...jen nic nechtít, jen nic nemluvit...:)

díky Taron :)

líbí

Hm...my se svobodní rodíme, a hledáme ji právě proto, že ji v průběhu života ztrácíme a vlastně nevíme, že ji máme.... takže hledáme.... a ona je kolikrát na dosah .svoboda? No, nic nechtít.... to je svoboda. Pak ale máme pocit, že nežijeme, ale opak je pravdou...

hm...krásné obraty v básni, musela bych ji celou okopírovat, myslím.... moc pěkné.

mě zase zaujalo toto:
Rukou krvavou ze srdce rvu si své tíže,
spolu sním odchází i co jsem miloval,

říká se, že člověk aby se posunul v duchovní oblasti zase kousek dál musí přijít o vše, co ve svém životě nejvíce miloval...

Zajímavý jazyk. Na mě bohužel až příliš velká a patetická slova. Tím nechci říct, že je to špatně. Mám ale radši skromnější a nenápadnější krásu :-)

chjo, no jo, no, všimla jsem si, že často přemýšlíš nad tímto tématem, jsi mužem a je potřeba si i toto ujasnit....umírat v boji? Pro co, pro koho, pro jaké ideje? Mé ideje, nebo cizí?

Pěkné.

v okamžiku přehlcení hromadou myšlenek a podnětů mozek vypíná, aby se " nepřehřál "....:))))

tak vnímám tuto báseň já.
Mít tisíce otázek je projev sebezničujícího rozumování, přebytkem myšlení si škodíme. Nemyslet, dýchat.

:)

já to nevnímám tak, jako Midem : nekroutit se, být přímý. Vnímám báseň jako : být sám sebou, nezajímat se o druhý ve smyslu : co a jak dělají a jestli lépe, nebo hůře, než já...

jít si svou cestou a nezdržovat se ani úvahami typu : co bylo anebo, co bude zítra..., sakrýš, horoskopy a pod. nemám ráda.

Nehledat budoucnost, z minulosti se jen poučit...toť vše.

pěkné.

souhlasím s Ídží.
ještě je dobré toto : " jsme stíny, svlečené na duše"