přidáno 09.09.2014
hodnoceno 4
čteno 1320(14)
posláno 0
Pět písmen dohromady,
pět písmen co dává smysl životu,
jedno slovo, tolik síly,
pevný bod v širém vesmíru...

Cit co má barvu ohně,
oheň, co spaluje mě v sobě.
Spojení těla s duší,
dotek andělských mocí...

Tak srdce otvíráme láskou,
v bláhovém zapomnění,
že jizvy v něm láskou vypálené,
jednou se zacelí.

Však bez lásky ztrácíme směr,
tak neovládáni rozumem,
otevíráme se svým bližním...
a paradoxně...jen ti nám mohou ublížit ...
jen ti nám mohou jizvy do srdcí vypálit ...
přidáno 11.09.2014 - 12:00
Hezky jsi to napsal.
přidáno 10.09.2014 - 19:25
líbí
přidáno 09.09.2014 - 18:34
ublížit nám mohou všichni, i cizí, ale od nich to tolik nebolí...:) - je to ale vše jen náš subjekt. pocit, oni ubližují mě a já jim, jak oni neví, že ublížili, tak já často taky nevím, že se jich něco dotklo...je to složité. Pěkné zamyšlení.
přidáno 09.09.2014 - 11:53
A víš,že je spousta těch co se lásky vzdajíjen proto že je to pohodlnější,mě to rozum nebere a ty to máš hezký

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Paradox lásky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Hora osudu
Předchozí dílo autora : Divocí koně

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming