Aleje vzpomínek v srdci se řadí,
tu statné topoly, tu skromný keř,
půvabné vzpomínky na chvíle mládí,
každý z nás je tam má, klidně mi věř!
:-)))
Dokážeš krásně několika slovy oživit dávné vzpomínky a pocity, které jsem se příležitostně snažil tak nějak vytěsnit...:-)))

korálek: Je to jen důsledek toho, co jsem četl! Takže jsem to já, kdo děkuje. Pročítám teď, co mi od Tebe uniklo...Tak nějak to teď odpovídá i mému naladění:-)))

shane: děkuji za krásný komentář ))

Mně se to taky líbí! Pokud jde o tu tuplovanou růž, souhlasím s Taron, že v tom je právě ten kontrast: nalíčená-nenalíčená! I když by tam mohlo stát místo setře růž třeba: pravý muž. Ale takhle je to podle mne působivější! :-)))

Stručné, výstižné, oslovující a se správným závěrem...:-P

Bolavé srdce nevyléčí sebedelší čas, ale jen změna náhledu na to, co jsme prožili. Netrap se pro to, co už není, ale žij radostí z toho, žes to mohla prožít! Vzpomínej jen na to krásné, co ti to dalo! Vždyť vše krásné jednou skončí, ať chceme či nechceme...:-)))

Věřím, že nejsou oči ty
sopky, co navždy vyhasly,
jak celý svět již dobře zná,
zas mnohá soptit začíná...
:-)

Vybavily se mi úryvky básně Cizinec, tuším od Martina Balty ze sbírky Zbytečná láska. Někde ji tu mám, zpaměti bych to už nedal...:-)))

Ano, znám ten pocit až moc dobře! Člověk si to prožije se vším všudy, je mu na umření a třeba se i o svůj žal podělí s písmenky, ale pak zase vstane očištěn a s novou nadějí v srdci kráčí svou stezkou bojovníka a má zase dost lásky a síly nejen pro sebe, ale i pro druhé...:-)))
P.S. Možná jsem to vyjádřil trochu teatrálně, ale tak nějak to vnímám...:-)

Nasávám magii tvých řádek,
vzpomínky ve mně klíčí zas,
ač praxe té jsem jaksi dalek,
v srdci mém touha žije zas...

Díky za krásný prožitek, korálku! Na chvilku jsem se zasnil a fantazie mi jistě nechybí. Venku je sychravo a wawky se zatím nepříliš úspěšně snaží vyhnat zimu z mé poustevnické jeskyňky, tak popíjím horké čaje různých chutí a čtu postupně nepřečtená dílka svých VIP a snad dojde i na ty, co tam sice nemám, ale jejich písmenka mi mají co říci. :-)))

ŽblaBuňka: Přesně tak ! :-) Díky za zastavení a komentářík - potěšil

na ritíře pozor, nikdy nevíš co se pod brněním skrývá

korálek:
Víš, já to četl vlastně už v květnu, dnes jsem si v tabulce aktivit všiml, že tu byla Lenča a co právě četla. Není tam jméno autora, tak jsem nahlédl znovu. No a byl jsem zrovna v nostalgické náladě...:-)

Lenča: hezky jsi to vystihla - nic opravdu nezmizí, jen to pouhým okem nevidíme, ale přesto existuje ...

Lenča: Díky ... tak to je ...

Lenča: děkuji za přečtení a komentář, těší mě, že se líbí :-)

shane: díky za krásný komentář :-)

Povadly květy sedmikrásek,
co zbylo z našich dávných lásek?
Vzpomínky něžné jako sen,
naděje, co si hýčkáš jen...
:-)

Nádherná. Někdy potřebujeme "všechno nebo nic"...

Je krásně romantická a taky z ní cítím příslib, že nic nemůže opravdu "zmizet"...

Je nádherná. Chce to odvahu - vidět :) Ale ty jsi silná, vě(řím) v Tebe :)