ano

taron: To já vůbec nezpochybňuji. Nicméně názory lze vyjadřovat o záležitostech, které jsou k diskusi, ne o věcech, které jsou dané. Ten článek prostě nikomu neradí jak má psát a číst poezii, pouze objasňuje fakta. Ohradil jsem se pouze proti zcela zkreslené informaci, že snad čeští básníci netvořili se znalostí literární teorie. Což prokazatelně není pravda.

Jiří Turner: To jsou slova do pranice! Ale i já jsem marně hledal odpověď, i když jsem si přímo zadal délku veršů v sonetech. Ovšem jelikož jsem posedlý symetrickou rytmikou, skládám věci tak, aby se pokud možno dali i zpívat nebo aspoň číst v určitém rytmu. Ostatně třeba Marek Eben prý zhudebnil sonety 57 a 66, byť v českém překladu. Nevím, nepamatuji si, že bych je slyšel, píše o tom jen wiki.:-)

No, Julián napsal svůj názor, možná trošku subjektivní, ale jeho a já třebas zase s ním musím souhlasit v tom, že přednes, recitace a celková nálada vytvořená kolem básně umí udělat také kus práce...

shane: Myslím, že žádná striktní norma není. Shakespeare psal většinou tak, jak jsem již uvedl, ale české překlady žádné pevné počty slabik už nemají. Forma by patrně zlikvidovala obsah. Myslím, že platí to, co u básní obecně, mělo by to rytmicky působit bez ohledu na počet slabik. Tím se zpátky vracím ke vhodnosti delšího verše. U krátkého verše může být slabiková shoda pro rytmus básně docela zásadní, u dlouhého nemusí být +/- dvě slabiky vůbec k poznání.

Jiří Turner: Díky za poučení, jen ještě postrádám vysvětelení, jak je to s délkou veršů, pokud se slabik týče, protože Ty je máš dlouhé různě...:-)

shane: Psal jsem, Shane, že v originále (Shakespeare a jiní) byly psány v pětistopém verši jambického typu - blankversu, tento verš není úplně pro češtinu přirozený, ale obecně (podle mého názoru) je ve sheakesperovském sonetu vhodný delší verš( cca 10 slabik a více) s césurou( verš má často podobu souvětí)
Tento sonet je celý takto (víceslabičně) napsán. Forma zápisu bez mezer mezi slokami je tradiční shakespearovská a tak se i často jeho sonety překládají (např. M. Macek). Zvolil jsem i shakespearovskou voltu do posledního dvouverší.
Díky za komentář.

Jiří Turner: Zajímavý námět a hezky zpracovaný. :-)
Jen mi vrtá hlavou, jak je to tedy s formou. U kohosi jsi psal, že verše by měli mít 11 a 10 slabik, i když to není závazné. I když jsem na to v prohlížených odkazech nenarazil, přece jen jsem se domníval, že je-li v básni rým, měly by i verše zachovávat jistou symetrii, pokud jde o počet slabik, kterou Ty, ač proti nám teorie znalý, nedodržuješ. A rovněž postrádám ono logické členění 4-4-2-2-2. Nemám ovšem k dispozici žádnou příručku, která by můj názor potvrdila či vyvrátila, vycházím jen z toho, co mi prozrazuje wikipedie. Jak je to tedy?l

taron: Máš podle mého názoru naprostou pravdu a myslím, že jsem nenapsal nic v rozporu s tím ani v komentářích , ani v úvaze samotné. Pro čtení básní není potřeba nic z versologie znát, pro psaní básní také ne, byť to není na škodu a pro kritiku ano, pokud se ta kritika týká technických záležitostí básně . Ak tomu byl určen tento článek. Juliánovi odpovídal na proklamování zjevných objektivních hlouposti (ne na názor), které mají navíc spíše osobní charakter . Poezie byla od svých počátků až do dvacátého století (u některých autorů doposud) svázána striktními formálními pravidly, což není názor, ale realita.
Děkuji ti za komentář.

taron: Děkuji ta komentář, taron:)

korálek: Děkuji, je to taková románová procházka :)

krásné, bylo by hezké tam být a a trochu se projít , moc malebné :-)

Původně jsem nechtěla reagovat na poslední komentáře, ale snědla jsem pomeranč a tak si u toho přemýšlím a přemýšlím...
můj názor je takový, že ano, básníci a spisovatelé byli a jsou vzdělaní lidé, hlavně ve věci jazyka, ale muselo u nich být hlavně to, čemu se říká dar. Myslím, že jsem v životě přečetla pár básní, a jejich autor znal teorii, dokonce moc dobře, a přece ta báseň byla bez života...
talent se dá lehce poznat i když básník nezná teorii a dá se i lehce poznat poezie bez talentu... obojímu jakoby něco chybělo, však talent chytne za srdce, i když možná jen na chvíli.

já myslím, že tu není co vytknout :-)
moc krásná.

de Sarth: Děkuji za stručný, přesto pozitivní komentář:)

:-)

Díky za vysvětlení.

Mamka: musím říci, že mě se to vyslovuje dobře, ale to je jistě subjektivní.
"Kočkou" je myšlena nymfa Kalipsó, kterou je Odysseus vězněn a u níž se celý děj odehrává.
Různých narážek je tam několik, k jejich úplnému pochopení je, bohužel, nutné Odysseu znát.
Kdyby sis chtěla Odysseu oživit, doporučuji Johnsonův román Břehy a příboj. Klasický text se čte poměrně těžko a na to oživení těch školních znalostí to úplně stačí a je to i moc hezké čtení. :)
Děkuji za komentář.

Je to dost těžké čtení. Trochu jse se zarazila u toho:"Když jak kočka. .." Jednak se ta dvě k jaK Kočka hůře vyslovují a pak jsem nenašla kdo nebo co mu začne u těch nohou příst. Ta kočka to není, to by tam pak bylo navíc to jak. A bohužel nejsem v bájích natolik zběhlá, aby mi to došlo.

Orionka: Ještě jsem zapomněl, Odysseus je vskutku moje oblíbené téma a to nejen v klasické podobě. Pominu-li Joyce, tak inspirací mi byl Johnsonův román Břehy a příboj.