Tahle tvoje báseň se mi zdá jaksi všední, nikoli formou ale obsahem. Nevím...asi mi tam chybí zajímavá pointa. Doufám, že jsem tě svým komentářem příliš neotrávila.:)

já si báseň v próze doteď představovala úplně jinak, takže díky za rozšíření obzorů :)) osobně bych to švihla rovnou do prózy :)

jinak se mi moc líbí poslední tři řádky.. to je pecka..

Pro mě je tento žánr básně málo čtivý, ale obsahově se mi líbí.

Amelie M.:...tak to mne těší :)

Jiří Turner: no jasně, že zajímá, to zase né, že né :)) jsou to zajímavý věci.. to, že je neumím povětšinou zhodnotit, je věc jiná :-)) proto mě baví i tvůj "seriál".. jen tak dál..

Amelie M.: Amelie M.: Děkuji, Amelie, kromě slabin, kterých asi bez potíží mohou čtenáři subjektivně nalézt řadu, má tato básnička i záměrnou slabinu. A to tu, že jsem kvůli demonstraci této formy rytmickou báseň "odrytmizoval", což činí někdy autoři (včetně mě) záměrně, jindy z vlastní neobratností (taktéž toho nejsem ušetřen). Nevím, zda-li tě to zajímá, ale takovéto dvě podoby má i bezrozměrný verš ve středověké literatuře. V Dalimilově kronice je to v podstatě paskvil, vzniklý neobratností autora (možná nějakého opisovače), kdežto v eposu o Tristanovi a Isoldě je to pokus o vymanění se ze zaběhlého metra. Na to jsem samozřejmě nepřišel já, ale v předešlých dnech jsem si tuto literárně-vědeckou úvahu ověřil. A fakt to tak vypadá.:)

já se nechci vyjadřovat k formě.. pomalu se vrátím ke svému zvyku, říkat především, jak na mě báseň působí.. a tahle na mě zapůsobila už včera svou atmosférou úžasně.. pro mě osobně je to velmi obrazotvorná věc a jednoduše se mi líbí.. a jestli má nějaké slabinky, tak na to kašlu, to ať ti vytknou jiní :-)

Yana: Děkuji , Yano, těší mne takový komentář.. Nerad bych vyvolal pocit ve čtenářích této "edice", že formy, a s nimi spojená teorie, jsou podstatou všeho. Nikoli. Je-li báseň dobrá a má-li svým čtenářům co říci, pendrek záleží na formální stránce věci, tím spíše na teoretickém rozboru. Je to spíše pro zajímavost a pro zpětné uvědomování si skutečnosti, že píši-li poezii, jsem básník(řka) a používám tedy vědomě či nevědomě nějakou techniku. A jak i ty píšeš, je to dobré vědět. Asi tak, jako někdo může hrát (i velmi dobře) na piáno bez znalosti not. Jiný může znát noty a hrát pod psa. Asi většina lidí se v tomto případě přikloní k názoru, že je nejlepší dobře hrát a znát noty. V případě poezie si s takovýmto obecným míněním nejsem úplně jistý. :)

Hm, určitě mám nějakou báseň psanou touhle formou, aniž bych věděla...jak už jsem jistě psala teorie (možná mně na škodu) není moje hobby, ale takhle se s tím ráda seznamuji, jinak básnička Větrný podvečer u dvou lip je víc než příjemná

hledač:Děkuji

no teda, tak tohle je super povedená věc, moc dobré

Yana: Děkuji moc za komentář

Hm, nikdy by mě nenapadlo že ten útvar je báseň v próze, opět dík za osvětu, ale ten text se mi neskutečně líbí, ó, já bych až brečela, jak bych se chtěla vrátit do dětských let, vidět svět očima té malé zvláštní holčičky, dnes můžu říct že ji mám moc ráda a moc ráda mám celý život a mám strach že jednou, jednou cosi pohltí všechno co mám...

korálek: Děkuji

moc se mi líbí - krásná :-)

Sameri: V kuchyni jistě ne, v té symbolické rovině snad ano, alespoň doufám. Děkuji za komentář.

v jednom kuse pálí... se mi líbí...ale nevím, zda se pepř dá nahradit solí

elisza: Já ti dám "pokulhává"...:) No, skoro až kulhá

Pěkné. V první strofě mi, ač jen velmi lehce, pokulhává rytmus.

Děkuji