ta mě rozesmála :))) pěkná :) a ta kočka taky!

Lenča: Ano, stalo... a ne jednou. Stává se mi to velmi často - a v jednom případě to bylo velmi výrazné, dlouhodobé, na dálku... a nebylo to úplně příjemné, protože ty pocity byly dost těžké.

Lenča: Vítej v ezoterickém mariáši! Na otázku odpovím ano, ale je to už dávno...K vyloučení "opisování" jsme si to dokonce napřed napsali na papír a pak porovnali. A to mezi námi nebyl žádný předchozí vztah! Funguje to někdy i na dálku...:-)

shane: Ailin: Když už jsme u těch mystických setkání - stalo se vám někdy, že jste cítili něčí pocity a on zase vaše?

Ailin: Znám to moc dobře! Jak jsem Ti psal ve vzkazu, čtu zrovna Minulé životy od dávné kamarádky, Zdeňky Blechové. Vlastně se mi s ní stalo něco podobného, i když jsem to svedl na lákavou vůni jahod, co jsem měl v ešusu. Byly z mého záhonku u ústředny, kde jsem pracoval. No, ona se změnila, je z ní taková duchovní bytost, objevila u sebe vlohy k automatické kresbě a dalším věcem, úspěšně podniká...:-)
Občas se mi stane, že se na mne někdo zadívá a usměje se a já netuším proč, zvlášť je-li to hezká žena či dívka. Je to milé, beru to jako nový impulz do života, ale nesnažím se z toho nic vyvozovat. Možná to lze vysvětlit právě minulými životy, ale ty současné už mají každý jiný směr...Ale je to milá energetická vzpruha a námět k zamyšlení. Stejně jako když mi někdo zcela neznámý v písmenkách dává najevo přízeň a já vlastně netuším proč...Mohu jen oplatit stejným, ale nic násilím neměním...:-)

shane: Stalo se Ti to někdy? Potkáš člověka, vidíš ho poprvé v životě. Víš bezpečně, že se neznáte, a přesto... je Ti TAK blízký... Přemýšlíš, odkud ho znáš. Podíváš se mu do očí. Očima se propojí vaše duše - a Ty najednou víš, že ho znáš - ale ne z tohoto života. Neznáš jeho (současnou) podobu, ale znáš jeho oči. Neznáš jeho (momentální) osobnost, ale znáš jeho duši. Vaše podstaty se tak důvěrně znají - ale vaše "povrchy" ne. A o tomhle je tahle báseň... ale klidně v ní můžeš vidět i cokoliv jiného, s čím máš zkušenosti Ty :) .

Ailin: No, z té první sloky bych usuzoval na tu fotografii, sama píšeš: Neznám Tvou podobu.:-)
Jinak bych asi souhlasil s Amelií, že Tvé básně v kombinaci s obrázky připadají člověku takové známé a blízké, na nic si nehrají a vzbuzují sympatie...
A obrázek mi připomněl báseň Na břehu řeky Svratky, konkrétně: I za slunného léta je zde zvláštní stín...:-)

vanovaso: Včera... včera už bylo ve vzduchu (aspoň tady u nás...). A sněženky už lezou ze země - dnes, pravda, opět zaváté sněhem. Kočička byla naše... teď už je v kočičím nebíčku.

Básnička je to krásná, ale kde vidíš to jaro? snad jen za okny slunce... tvoje kočička?

ta"jemna": Díky :)

pěkný!

Amelie M.: Díky za blízkost, Amelie... :-)

shane: Nene, lásku přes internet jsem tím opravdu nemyslela: právě oči a duše se poznají většinou až při pohledu z očí do očí v osobním kontaktu (i když uznávám, že výjimečně se to dá nacítit i z fotografie). Fotku jsi mohl "zahlédnout" leda tak tady na Psancích - všechny fotky, co tu mám, jsou moje (a na téhle jsem dokonce i "já" :-D ).

povětšinou nemám k tvým básním, co dodat.. jsou mi blízké a tak nemusím.. krásné..

Ailin:
Skoro to připomíná Lásku přes internet...:-)
Jinak, ten obrázek jsem už někde asi zahlédl. Nebo mi to něco připomíná jen kvůli tomu stínu?
Krásná slova! Je zajímavé, kolik takových spřízněných dušiček člověk potká, třeba jen v písmenkách a i když je možná nikdy nepozná, nebo mu zase zmizí v písmenkovém moři, hezká vzpomínka zůstává a zanechá tam uvnitř něco nepopsatelně krásného...:-)))

korálek: Díky - jsem ráda, že Tě oslovila :)

Lenča: To velmi dobře znám... je to nesnesitelná bolest. A jediná spása je právě ve vědomí toho, že je to jen na chvíli a jen naoko.

krásně napsané, moje téma :-)

koiška: Ne tak docela... ale krásné je už to, že jsme se potkali :)

vanovaso: Je to vzpomínka na jednu dávnou chvíli - ale krásné je, že tento pocit se opakuje čím dál tím častěji... :)